Čím jsme si to zasloužili?

21. 12. 2017

Evangelium: Lk 1, 39-45

Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

Zamyšlení:

Žijeme ve světě, ve kterém musíme nejprve něco udělat, když chceme něčeho dosáhnout. Říká nám to naše myšlení, rozum a zkušenosti. Pokud chci něco v životě, v práci, ve škole dosáhnout, musím si to „zasloužit“, něco pro to udělat. Jsme na to zvyklí, přijde nám to normální a v konečném důsledku to má i svou logiku. A najednou je tu někdo, kdo nás učí něco jiného, ​​mluví o něčem jiném. Někdo, kdo nic nežádá a přece dává tak mnoho. Někdo, kdo nám dává sám sebe. Ve své jednoduchosti a skromnosti. Přichází k nám, i když ho nikdo nezve, nečeká, a přece je pro nás takový potřebný. Přichází k nám nepozorován ve stáji a v tichosti a v pokoji nám přináší to, co každý z nás tak velmi potřebuje. Naději. Naději, že je tu pro nás někdo, díky komu nikdy nejsme sami. Někdo, kdo má moc konat v našich životech velké a možná i nemožné věci. Někdo, kdo nám dává pocit, že nic není tak zlé jak se zdá a že s ním se dá všechno obrátit v dobré.

Plug and Pray:

Pane, prosím tě o to vytrvalost ve víře. Abychom dokázali následovat tvůj vzor a v skromnosti dokázali darovat druhým sebe, i když to možná není vždy jednoduché.

V akci:

Dnes se pokusím vnímat výjimečnost i v běžných, každodenních věcech, které jsem dostal.

Bonus:

Díky Ježíši

Zpět na titulní stránku