Brát nebo dávat? – Obojí!
5. 12. 2018Evangelium na dnešní den: Mt 15, 29-37
Ježíš prošel kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam. Tu k němu přišly velké zástupy. Měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnoho jiných; položily mu je k nohám a on je uzdravil. Když lidé viděli, že němí mluví, zmrzačení že jsou zdrávi, chromí že chodí a slepí vidí, žasli a velebili Boha Izraele. Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, protože už tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. A nechci je nechat odejít hladové, aby je cestou neopustily síly.“ Učedníci mu řekli: „Kde bychom tady v neobydleném kraji sehnali tolik chleba, abychom mohli dát dosyta najíst tak velkému zástupu?“ Ježíš se zeptal: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik malých ryb.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci lidem. Všichni se dosyta najedli a sesbíralo se ještě plných sedm košíků zbylých kousků (chleba).
Už asi každý zažil tu chvíli, když si řekl: „Jsem úplně vyčerpaný.“ Pak ale přišel nějaký člověk nebo situace, když jste znovu pookřáli. Dokonce jsi to možná byl právě Ty, kdo takto zapálil člověka. Myslím, že lidé na hoře s Ježíšem na tom byli podobně… Vyčerpaní, hladoví, prostě na tom zkrátka byli špatně. ALE Ježíš se o ně postaral, když chlapec dal vše, co měl, dával to apoštolům, aby ONI rozdávali. Proto nás v tento den povzbuzuji, abychom vysloveně dávali pozor, jestli někdo nepotřebuje to naše „vše“.
Plug and pray:
Můj Drahý! Měň mé srdce, aby se stávalo vnímavým na hladové lidi. Dej mi zrak, který bude vidět, co potřebují. Dej mi slova, kterými je chceš nakrmit. Já Ti dnes toužím předat svou pýchu a tvrdost, abych Ti nebránil jednat skrze mne.
V akci:
Hledej hladové, a pokud je najdeš a nevíš, co dělat, na začátek úplně stačí jen být s nimi a poslouchat. Pokud nenajdeš a troufáš si, odevzdej Bohu tolik své sytosti, kolik chceš, aby jí posílil těch vyčerpané lidi na hoře.
Bonus:
Vánoční pošta
Zpět na titulní stránku