Promluva ze 14. neděle v mezidobí

Modlitby za duchovní povolání

Lk 10, 1 – 20

Včera jsme si připomněli, jak se vlastně poselství o spáse a Božím království dostalo k našemu národu. Shodou okolností byla i část evangelia stejná jako dnes. Aby se mohla pravá víra šířit světem, musel si k tomu Ježíš vyvolit své učedníky, které poslal do světa. Podobně si ale Spasitel potřeboval získávat hlasatele evangelia během celých dalších dějin a stejně tak tomu bylo i s Cyrilem a Metodějem.

Dnešní evangelium nám však jasně připomnělo, že toto vyvolení služebníků Božích nezáleží jen na povolání Ježíšem, ale určitým způsobem na všech věřících. Z Ježíšových úst slyšíme jasnou výzvu: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“

Možná nás napadne otázka: Opravdu tolik záleží na našich modlitbách? Copak může naše modlitba ovlivnit, jestli chce mít Bůh z někoho kněze či řeholníka? V každém případě musíme brát v úvahu, že Pán od nás v této věci nic jiného nežádá, než abychom prosili. Bůh od nás očekává, že právě touto formou budeme spolupracovat na jeho díle spásy a naše modlitba má proto obrovský význam.

Potom je ale třeba prosit také za to, aby bylo více i dobrých křesťanských rodin, ve kterých bude vládnout atmosféra otevřená i pro zrod duchovních povolání. Jestliže dnešní svět potřebuje věrohodné hlasatele evangelia, potřebuje k tomu i takové rodiny, kde manželství rodičů bude jasným svědectvím o tom, že jejich soužití je proniknuté Boží přítomností. Tam, kde rodina žije s Bohem, kde je Pán Ježíš středem života, tam je také toto prostředí tou nejlepší úrodnou půdou, aby se zrnko zasetého povolání mohlo ujmout a vzklíčit.

Otázka je, kolik křesťanů modlitbám za duchovní povolání opravdu přikládá takový význam. Jestli stále klesají počty duchovních povolání, není to spojeno i s tím, že je stále méně věřících, kteří mají víru v sílu modlitby a dost důvěry, že Bůh chce jednat také na základě našich proseb?

Je to řada let, co naši biskupové začali zvát věřící po jednotlivých děkanátech, abychom se spolu s nimi jednou za rok setkali při modlitbách na pouti obětované za nová povolání a posvěcení našich rodin. Otec arcibiskup i biskup Antonín se vytrvale neustále těchto poutí účastní, což pro ně obnáší 12 poutí ročně. Uvažme, jaká část věřících má stejnou vytrvalost a pozvání k těmto modlitbám bere za své. V době začátku těchto poutí bylo běžné, že každá větší farnost měla svůj autobus, nebo i dva. Teď se potýkáme s tím, že není obsazen celý autobus ani, když se spoji několik farností dohromady. Přitom na rozdíl od biskupů se to ostatních věřících týká jen jednou za rok. Je vidět, že je stále více věřících, kterým uniká, že by se jich to také mohlo týkat.

Vybavuji si, že v té době před více něž 20 lety se začalo dařit obsazovat některé farnosti, které nějaký čas neměly své kněze. Postupně ale zřejmě vytrvalost či ochota podílet se na tomto úsilí vyprchaly a to ale nemluvím jen o nás, protože podobný trend je zřejmě všude. Řada lidí se mně v posledních dnech ptala, proč nemohu zůstat ve Vracově a proč se dělají takové změny. Hlavní důvod pochopitelně spočívá v úbytku kněží, takže lidé, kteří se takto ptají, se mohou ptát i sami sebe, kolik poutí a modliteb nabídli Pánu Bohu za posvěcení rodin a nová duchovní povolání.

Když se dnes podíváme na počet nových povolání, v naší arcidiecézi nemáme letos opět žádného kandidáta na kněžské svěcení a další roky to není o moc lepší. Zkusme si na tyto fakta vzpomenout jak při svých osobních modlitbách, tak ve chvíli, kdy budeme zváni na další děkanátní pouť první sobotu v září. Na tu vás pochopitelně už bude zvát můj nástupce.

Pán Bůh jistě dobře ví, kolik a kdy má povolat dělníků na svoji žeň. Jenže on nabízí své milosti také podle ochoty lidí spolupracovat s působením božích milostí. Aby naše modlitby za nová duchovní povolání měly smysl, musíme vědět, k čemu svět kněze potřebuje.

Takže prosit Pána žně za nové dělníky obnáší nejprve objevovat, jaké je to duchovní bohatství, které Ježíš církvi svěřil a které pak mají kněží lidem zprostředkovat.  Spolu s těmito prosbami je proto nutné modlit se za růst naší vlastní touhy po Bohem nabízených milostech a darech. Jestli bude mezi námi růst touha po Božím slově, po svátostech, po posvěcení a proměně našeho srdce, pak bude Pán také posílat další dělníky na svou žeň, aby tato touha mohla být naplněna.

Všichni jsme proto zodpovědní za vytváření takové duchovní atmosféry, ve které bude možné snáze zaslechnout Boží volání. Na každém z nás záleží, jestli Ježíšovo nenásilné volání nebude přehlušeno hlukem dnešního světa. Proto bratři a sestry, snažme se nabídnout Bohu vše, co je v našich silách, aby evangelium mohlo znít zejména v našich srdcích, a co nejzřetelněji i v dnešní společnosti, a to také díky dostatečnému počtu služebníků, kteří světu tento hlas zprostředkují.