Promluva ze Slavnosti apoštolů Petra a Pavla

Historické souvislosti svátku

Obvykle mívám promluvu zaměřenou na nějaké duchovní nebo pastorační téma. Tentokrát nabízím určitou změnu tím, že se na dnešní svátek můžeme podívat z historického pohledu. Máme dnes slavnost dvou nejvýznamnějších apoštolů a přitom nás může napadnout, proč mají Petr a Pavel svátek spolu. Většinu svatých si přece připomínáme samostatně a den takové památky je určen buď podle data jejich úmrtí, nebo podle svatořečení anebo i podle jiné životní okolnosti. Víme také, že tyto apoštoly nespojuje nějaká spolupráce nebo společné apoštolské působení. Oba se však dostali do Říma, kde bylo jejich apoštolské poslání ukončeno mučednickou smrtí. Proto také některé domněnky uváděly, že oba mohli zemřít 29. června, což ale není příliš pravděpodobné ani doložitelné. Oba však zemřeli v době pronásledování křesťanů za císaře Nera.

Pro věrohodnost naší víry je dobré vědět, že ohledně těchto apoštolů a jejich smrti nejsme odkázáni jen na starověké legendy, ale máme k dispozici i vědecky podložená historická fakta. Jedná se zejména o místo, kde byl pohřben sv. Petr. Když byl tento apoštol odsouzen ke smrti ukřižováním, projevil přání, že se necítí hoden zemřít stejnou smrtí jako Pán Ježíš. Proto byl ukřižován hlavou dolů a bývá také někdy vyobrazován s obráceným křížem. Došlo k tomu zřejmě v Neronově amfiteátru, který stál v místech, kde se dnes nachází Vatikán. Tady pak byl pochován na nedalekém hřbitově.

V místě jeho hrobu je dnes papežské sídlo s bazilikou sv. Petra. Podle římského práva byly hrobky posvátné a nedotknutelné. Jediným důvodem, aby císař Konstantin počátkem 4. století porušil římské právo, byla žádost postavit křesťanský chrám na místě, které se těšilo velké úctě křesťanů díky hrobu sv. Petra, který se tu nacházel. Císař nařídil upravit hřbitov tak, aby se získalo široké prostranství na úbočí vatikánského kopce na stejné úrovni, jako byl Petrův hrob, a začít zde se stavbou baziliky z úcty k prvnímu papeži. Svědčí to o nesmírné úctě, kterou tehdy křesťané chovali k hrobu sv. Petra.

Vlivem protestantismu a později s nástupem moderní doby vznikaly snahy zpochybnit existenci hrobu sv. Petra ve Vatikánu. Proto se v první polovině 20. století začalo s rozsáhlými vykopávkami pod vatikánskou bazilikou, které po několika letech vedly k senzačním objevům. Archeologové odkryli část velkého hřbitova z období mezi druhým a čtvrtým stoletím. Šlo o typický pohanský hřbitov, kde však byly nalezeny i hroby křesťanů.

V jedné hrobce byl nalezen latinský nápis: Petr prosí Ježíše za křesťany, kteří jsou pochováni při něm. Ohledně vlastního Petrova hrobu výzkumníci nejdřív objevili velkou kvádrovou mramorovou hrobku, kterou dal zbudovat císař Konstantin kolem roku 320. V této hrobce se našel pomník, který vytvořili křesťané v druhém století nad hrobem svatého Petra. Na západní straně ho obklopovala červená stěna. Hrob apoštola Petra byl velmi uctívaný, o čemž svědčí mnoho nápisů včetně velkého řeckého nápisu „Petr je zde na červené zdi“.

Archeology velmi překvapilo, že v hrobě, který odkryli ostatky sv. Petra nenašli. Objevili je však později, přesně 13. října 1941, asi o 2 m výše nad původním hrobem ve výklenku, kam byly později přemístěny. Nalezené ostatky byly podrobeny mnohaletému antropologickému zkoumání. Výsledky bádání ukázaly, že není žádný důvod, proč by nemohlo jít skutečně o ostatky sv. Petra.

Co se týká apoštola Pavla, ten byl odsouzen k smrti stětím. V místě jeho popravy jsou tři prameny, které podle legendy v tom místě vytryskly poté, co se Pavlova hlava po stětí mečem třikrát dotkla země. Také nad jeho hrobem dal císař Konstantin postavit baziliku. Teprve po jubilejním roce 2000 se archeologové pustili také do pátrání po tomto hrobě.

Vycházelo se ze záznamu kroniky benediktinského opatství, kde byla řeč o nálezu velkého mramorového sarkofágu během přestavby ve 13 století. Na desce sarkofágu byl nápis znějící: Pavlovi apoštolovi a mučedníku. V r. 2006 vatikánští archeologové i zde našli pod oltářem sarkofág obsahující tělesné pozůstatky apoštola.

To vše dosvědčuje, že po celu dobu od smrti obou apoštolů jim křesťané prokazovali velkou úctu. Důležitější ale je, jaký význam mohou mít tito dva apoštolové i dnes pro naši víru. Jednak nám dávají příklad v následování Pána Ježíše a věrného plnění svého poslání navzdory pronásledování a mučednické smrti. Oni neváhali tomu poslání, které dostali od Pána Ježíše, zasvětit celý svůj život a věnovat mu veškerou horlivost a všechny své síly.

S jejich přímluvou a pomocí proto můžeme také počítat pokaždé, když prosíme za naše místní společenství církve. Prosme tedy za to, abychom i v naší farnosti mohli pokračovat v tom poslání, na jehož počátku stáli sv. Petr a Pavel, tedy v předávání poselství evangelia a růstu Božího království mezi námi.

otec Josef