Promluva ze Slavnosti Těla a Krve Páně

Bereme vážně vzácný dar svátosti Eucharistie?

Když prožíváme dnešní slavnost Těla a Krve Páně a věnujeme pozornost svátosti Eucharistie, přišel mi na mysl mladý světec moderní doby, Carlo Acutis. Ten totiž už ve svém velmi mladém věku, ve kterém byl povolán na věčnost, vynikal mimořádnou úctou k Pánu Ježíši přítomnému ve svatém přijímání. Například adoraci přirovnával k opalování na slunci. Rád říkával, že vlivem slunečních paprsků se můžeme opálit. Ale podobně když se vystavíme při adoraci paprskům vycházejícím ze Svátosti oltářní, jejich vlivem se stáváme svatými.

To, jak byl uchvácen tajemstvím Eucharistie, ho vedlo ke shromáždění materiálů o eucharistických zázracích z celého světa, o kterých vytvořil putovní výstavu a vše také prezentoval na internetu. Jedná se o celou řadu mimořádných jevů v souvislosti se svatým přijímáním, které nelze přirozeně vysvětlit. Pokud ale vím, tak mezi jeho prezentacemi nebyl žádný takový zázrak, jaký byl uznán minulý měsíc ve Vatikánu.

Carlo o něm ani nemohl vědět, protože se stal až několik let po jeho smrti v r. 2013. Tento nejnovější uznaný eucharistický zázrak se týká události v kostele Krista Krále ve Vilakkannuru v Indii. V minulý měsíc Vatikán oficiálně uznal eucharistický zázrak, který se odehrál před dvanácti lety a je výjimečný tím, že na konsekrované hostii se objevila tvář Ježíše Krista během mše sv. 15. listopadu 2013.

Ten den, během raní mše, kterou slavil tehdejší farář otec Thomas Pathickal, se na velké hostii během proměňování objevila záhadná skvrna. Postupně se tato skvrna rozšiřovala a stávala jasnější, až kněz na hostii jasně uviděli tvář Krista. Farář hostii oddělil, a po skončení mše hostii s tváří Krista vystavil na oltáři, aby ji mohli uctít ostatní věřící. Tvář zůstala viditelná i poté, co byla hostie uložena do svatostánku.

Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a tisíce lidí začaly přicházet do malé vesnice, aby se poklonily zázračné hostii. Církevní autority vzápětí hostii odebrali a uložili ji do arcibiskupského paláce k dalšímu zkoumání. V lednu 2020 byla hostie odeslána do Říma k vědeckému a teologickému zkoumání. Po důkladném prověření Vatikán potvrdil, že se jedná o pravý eucharistický zázrak. Myslím, že každým takovým mimořádným jevem nám chce Pán Ježíš říct: „Dokážete už brát vážně, jak vzácný dar ode mne máte v Eucharistii?“

Jak je tedy pro nás důležité, že nám Pán Ježíš odevzdává své obětované Tělo pro naši spásu a svoji prolitou krev na odpuštění našich hříchů? Právě kvůli tomu byl také zaveden dnešní svátek a vznikly průvody Božího těla. Když se nám daří nacházet v Eucharistii nejvzácnější dar z nebe, pak bude také jasné, že je dobré k tomu daru přistupovat s náležitou úctou. Pak už není třeba nějak pracně zdůvodňovat, proč nám stojí zato chodit na mši svatou a k přijímání. Proč dokážeme trávit v tichu čas před vystavenou Svátostí oltářní při adoraci. Ani to, proč chceme velikosti tohoto daru dát vyniknout při dnešní slavnosti.

Před nějakou dobou jsem se ale setkal s myšlenkou, že v tom chápání tak vzácného daru se dá přistupovat ještě úplně jiným způsobem. Šlo tam o podobenství o vzácné perle, kterou je možné získat, když člověk jde, prodá všechno co má a tu perlu koupí. Takto je možné vnímat obecně Boží království a spolu s ním také svátost Eucharistie. To vše je jako vzácná perla, kvůli které stojí zato všeho se vzdát.

Jenže druhý možný pohled je, že tou vzácnou perlou jsem já i ty, že jí může a má být každý z nás. A ten, kdo tu perlu chce získat, je Bůh. My jsme pro Boha jako vzácná perla, pro kterou je on ochoten dát naprosto všechno. A dokázal to tím, že byl ochoten dát dokonce svého syna. Takto jsi pro něj vzácný nebo vzácná i ty. Protože jsme pro něj takto vzácní, odevzdává nám Nebeský Otec svého Syna ve svátosti Eucharistie.

Možná se nabízí otázka, proč se Boží Syn musel stát člověkem a být obětován. Nemohl se Bůh Otec nějakým způsobem sám za nás obětovat. K odpovědi se dostaneme pomocí příkladu, když by rodiče měli pro nějakou věc obětovat buď sebe, nebo své dítě. Známe řadu hrdinů, kteří třeba pro svobodu svého národa obětovali svůj život. Který milující otec nebo matka by ale třeba pro něčí záchranu obětovali místo sebe raději své dítě?

Nejvyšší oběť tedy není oběť vlastního života, ale oběť vlastního dítěte. Takto za nás Bůh Otec dává úplně všechno, když obětuje vlastního Syna. A každému z nás je dán přístup k této oběti v Eucharistii. Když nám tohle všechno dochází, tak je velmi dobré Boha za dar Eucharistie náležitě oslavovat nejen při dnešní slavnosti, ale v celém svém životě.