ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU: SVĚTLO KRISTOVO

3.2.2020

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1Kor 12,3b).

Víš, proč se dnes světí svíce? Neboť Kristus je světlo světa. Vždy, když si doma zapálíš svíci (jakoukoliv, nejen posvěcenou), měl by sis připomenout, že Kristus je i tvým světlem.

O čem je však dnešní svátek? Je výzvou otevřít srdce Pánu, který přichází. „Zdvihněte, brány, své klenby, – zvyšte se, prastaré vchody, – ať vejde král slávy!“ (Ž 24,7.9). To není jen žalmistovo nějaké zbožné přání, to je výzva radikálně změnit život. Ne nadarmo se právě proto dnes slaví Den zasvěceného života. Neboť zasvěcení – řeholníci či členové sekulárních institutů – jsou ti, kteří jsou nám příkladem v otevření srdce a života Ježíši. Ano, jejich zasvěcení je zvláštním povoláním. To však neznamená, že zasvěcení nás ostatní, kteří žijeme v manželství, či jsme diecézními kněžími, nebo prožíváme povolání zůstat svobodnými ve světě v jiné službě Kristu, že tedy naše zasvěcení je menší a nemůže být stejně radikální.

Zasvěcení si dnes obnovují své sliby. I my, co nejsme zasvěceni sliby, dnes můžeme obnovit své rozhodnutí vždy a za každých okolností patřit Ježíšovi, žít podle Boží vůle. Můžeme na to použít modlitbu papeže Františka, kterou uvedl ve své encyklice Evangelii gaudium (č. 3):

„Pane, dal jsem se oklamat; tisíci způsoby jsem utíkal před tvou láskou, ale znovu jsem tady, abych obnovil spojení s tebou. Potřebuji tě. Znovu mě vysvoboď, Pane, přijmi mě ještě jednou do své zachraňujícího náruče.“

Přijmi Kristovo světlo do svého života, raduj se z něj jako Simeon, který se dočkal toho, že uviděl přislíbenou spásu. A mluv o něm každému jako prorokyně Anna. Tehdy nepostavíš světlo pod nádobu, ale na svícen…

Možná máš těžký život. Možná se ti těžko dívá na zlo kolem tebe, ba i v tobě. Ale uneseš všechno, všechno zvládneš, pokud budeš mít srdce nasměrováno na Krista, na Světlo světa.

Nakonec osobní vzpomínka. Byl jsem vícekrát na zážitkových duchovních cvičeních, kde jsme tento svátek prožívali se vším, co v něm může být – tedy i s procesím se zapálenými svícemi. Jak úzkostlivě jsme si chránili plamínek svíce, když zafoukal vítr. Kéž bychom stejně úzkostlivě v sobě chránili i Kristovo světlo. Například tím, že budeme na ohýnek přikládat – čtením Písma. Nebo tím, že nebudeme setrvávat v hříchu – prostředky na to jsou dokonalá lítost, svátost smíření, modlitba, almužna…

Už víš, o čem je dnešní svátek? Ne o posvěcené svíci, ale o Kristově světle, které tato svíce připomíná. A které je v tvém srdci. Doufám.

Zpět