ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK SVATÉ RODINY: U NÁS DOMA

30.12.2018

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1Kor 15,17ab.20a).

Když jsme s manželkou nyní o svátcích potkávali známé, mnohým jsme přáli, aby Ježíš byl u nich stále doma. Neboť jsme přesvědčeni – nejen teoreticky, ale i na základě života v rodině, kde, jak doufáme, Ježíš je stále doma -, že to je nejjednodušší cesta k pokoji a svatosti. Jsem či jsme s Ježíšem – život je krásný, třebas těžký. Nejsem či nejsme s Ježíšem – život se stává peklem i uprostřed bohatství a plného zdraví.

Při jednom setkání na ulici jsme s manželkou slyšeli obligátní: „Jen abychom byli zdraví…,“ na co jsem zareagoval: „A bez hříchu…“ Je zajímavé sledovat lidi, když zaslechnou takovou nečekanou větu či přání. Myslím si, že občas potřebujeme slyšet takové neobvyklé přání. Aby nás probudilo a ukázalo nám, že existuje něco mnohem důležitější než zdraví a štěstí. A to něco je dokonce někdo – Ježíš mezi námi, Ježíš v nás.

Jen z tohoto pohledu můžeme pochopit například Annu z dnešního prvního čtení. Odkojila chlapce a ještě malého ho přivedla k Hélimu, aby sloužil Pánu. Z lidského hlediska nesmysl. Z Božího pohledu to nejlepší, co se malému Samuelovi mohlo stát. Dokonce i my to tvrdíme, když dnes v responzoriální odpovědi zpíváme: „Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, Pane“ (Ž 84,5). Být blízko Bohu je znamením blaženosti.

Možná si říkáš, že ty přece nemůžeš odejít a žít někde v kostele. Ne, nemůžeš a ani to nikdo od tebe nechce. Ale může se stát něco jiného, ​​obdivuhodného – můžeš zakoušet blaženost tím, že Bůh přijde a bude přebývat v tvém domě. Tvá rodina může být svatá – to jest jiná, oddělená pro Pána. Tvá rodina může totiž ve stejných okolnostech jako rodiny pohanů kolem tebe žít jinak, protože v tvé rodině přebývá Bůh. Především v srdcích členů tvé rodiny – proto je důležité časté přijímání svátostí, které posilují Boží život v nás. A Bůh přebývá pak také ve společenství takové rodiny, jak to slíbil Pán Ježíš: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi“ (Mt 18,20).

Zdá se ti to těžké? Je to těžké. Ale zároveň velmi jednoduché. My už totiž jsme Božími dětmi (viz 1 Jan 3, 1). Máme vše potřebné k tomu, abychom žili svatě – a byli blažení, neboť s námi je Bůh!

Všimni si ještě Ježíšových slov, která řekl, když ho Marie s Josefem našli v jeruzalémském chrámu: „Nevěděli jste, že mám být tam, kde jde o mého Otce?“ (Lk 2,49). Písmo dále říká, že „se s nimi vrátil do Nazareta a byl jim poslušný“. Byl tam, kde šlo o jeho Otce. Byl v Nazaretu, v rodině. Bude i ve tvé rodině, pokud ho budeš hledat a pozveš do svého domu. Ježíš je totiž živý a je s námi. Tak proč ho nechat jen v kostele, když může být doma ve tvém domě?

Možná tuto neděli po obědě zůstaňte chvíli u svátečního stolu a zeptej se své rodiny, zda by chtěli, aby Ježíš u vás doma bydlel. Pouvažujte spolu, co musíte udělat, aby se takový skvělý host stal u vás doma trvalým obyvatelem. Možná zjistíte, že už nemusíte dělat nic – že Ježíš u vás doma už bydlí. Radujte se z toho! Zazpívejte mu! Řekněte někomu, jak vzácného člena rodina

Zpět na titulní stránku