ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK PROMĚNĚNÍ PÁNĚ: VYMYŠLENÉ BAJKY?

7.8.2017

Tuto neděli si můžeme opět lépe uvědomit smysluplnou skladbu liturgických čtení.

Evangelium (Mt 17, 19) je událost, druhé čtení (2 Petr 1, 16-19) odhaluje její význam, první je završením události ve věčnosti (Dan 7, 9-10.13-14). Žalm (Ž 97, 1-2.5-6.9) je oslavou zjevujícího se Boha a alelujový verš (Mt 17, 5b) je praktickou aplikací. Stojí za to přečíst si tyto texty v uvedeném pořadí a přitom s napětím očekávat, co Bůh čtenáři, čili tobě, zvlášť položí na srdce.

Mně vložil do srdce vědomí jistoty – že nesleduji vymyšlené bajky, když věřím Ježíši a miluji ho, a že Boží slovo je pro mě neustále jako lampa, která svítí v temném místě.

Tento týden se mi po dlouhé době podařilo sednout si s pár kamarády v hospodě na pivo. A nevedli jsme pivní řeči. V podstatě každé téma, které někdo načal, skončila u Krista. Jistě i proto, že vnímám Ježíše jako nejdůležitější osobu v mém životě. On mě učí dívat se na svět a na to, co se v něm děje (klidně to můžeme často nazvat temnotou) jeho očima. Byl zážitek sledovat jednoho z účastníků besedy, který nebyl zvyklý na to, že někdo má na tmu ve světě jiný názor než jeho oblíbení politici či jiní „šamani“. Další dva se nejednou radostně usmívali, neboť také milují Ježíše…

Proč to vzpomínám? Neboť si dodatečně – při psaní tohoto textu – uvědomuji, jak různé způsoby může použít Bůh na to, aby se zjevil konkrétnímu člověku. Výsledkem celého sezení byla dohoda, že se ve čtveřici budeme scházet – už ne v hospodě – a učit se společně poznávat Boha. Prosím tebe, co tyto řádky nyní čteš, pomodli se hned teď za nás čtyři, abychom ta setkání dokázali realizovat a vnímat při nich Boží přítomnost…

Ježíš je světlo v temnotách. Jeho slovo je světlo v temnotách. Pokud hledíme na zářícího Ježíše, nemůžeme jeho světlo ukrýt v sobě a přitakávat tmě. Sami se staneme světlem v temnotách – ne vlastní schopností, ale mocí Božího Ducha, který v nás zpřítomňuje Ježíšův život. Proto mu naslouchejme i ho poslouchejme!

Zpět na titulní stránku