ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK KŘTU PÁNĚ: CO SE DNES STALO?

15. 1. 2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

První slova dnešního textu z knihy proroka Izaiáše mě pokaždé zaskočí a znejistí: „Těšte, těšte můj lid…“ (42, 1). V hlavě mi totiž začnou hned vířit myšlenky na politické nešvary, na napětí, které sužují společnost, na problémy uvnitř Církve, na to, co vidím jako nedobré či zanedbané ve farnosti … a mě přepadá bezmoc: „Jak v tom všem potěšovat lidi? Co například dnes napsat, aby čtenáři zakusili útěchu a pokoj?“

Když se z tohoto kolotoče svého (zbytečného) přemýšlení znovu vrátím k Izaiášovu textu, hned v následující větě zjišťuji, že Bůh sám říká prorokovi slova, kterými má lid potěšit: „Mluvte k srdci Jeruzaléma a volejte k němu, že skončilo jeho otroctví a je odčiněna jeho vina … Hle, Hospodin Bůh přichází se vší mocí a jeho ruka bude vládnout … Jak pastýř pase svou stádo, do náručí bere beránky…“

A to je přesně to slovo, které dnes potřebuji slyšet, které má moc potěšit mé srdce. Doufám, že i tvé. Skončilo moje otroctví, je odčiněna moje vina. Ježíš se při křtu v Jordánu zjevuje jako Otcův Syn, jako vyvolený Mesiáš. Zachránce je tady! A vnímám, jak mě zcela zahaluje svým milosrdenstvím, bere do náruče. Nemusím se bát, co bude, co doba přinese. Vše je v Božích rukou. „Buď vůle tvá“ není jen prosbou, ale i vyznáním víry: „Tatínku, věřím a vyznávám, že ať se cokoli stane, je to pro mě to nejlepší. I kdybych měl jít tmavou dolinou…“

Dnes si připomínáme Ježíšův křest a jeho význam. Ten velmi obsažně vyjadřuje modlitba jordánského svěcení vody v byzantské liturgii: „Dnes Svatý Duch v podobě holubice sestoupil na vody… Dnes se nám ukázal neviditelný, abychom mohli spatřit jeho tvář. Dnes vlny vod jako na ramenou nosí svého Vládce. Dnes Prorok a Předchůdce s láskou přistupuje ke svému Stvořiteli se svatou bázní, protože vidí, že Bůh na zem sestoupil. Dnes před služebníkem sklání svou hlavu ten, co nemá počátek, aby zbavil moci hada, který vládne vodám. Dnes prorokova ruka spočívá na hlavě hořícího ​​ohně, který přišel, aby nás oděl křestní koupelí nesmrtelnosti. Dnes zjevením našeho Boha se staly léčivými vody Jordánu a celá země byla zaplavena proudem milostí… Dnes příchod Páně nám setřel slzy minulosti a zachránil nás jako nový lid Boží. Dnes se rozplynula temnota a zazářilo nám světlo poznání Boha … Dnes nikomu nepodrobený se podrobuje svému služebníku, aby nás zbavil poroby. Dnes jsme získali nebeské Království…“ (celá modlitba je např. Na zoe.sk/?archiv&id=976.)

Toto 23krát opakované „dnes“ říká, že nejde jen o připomínání Ježíšova křtu, ale zejména o přijetí jeho ovoce pro nás. Zkusme se tedy dívat na tento svátek z perspektivy Boha, který koná své dílo vykoupení. Dnes se staly obrovské věci. Ve srovnání s nimi je to, co chce sužovat mou mysl, zcela bezvýznamné. Neboť zatímco moje mysl mi předkládá trápení, Boží věci mi nabízejí útěchu.

Potěšila tě slova dnešních čtení? Tak se nech jimi vychovávat, „aby ses zřekl bezbožnosti a světských žádostí a žil v tomto věku rozvážně, spravedlivě a zbožně, a tak očekával blahoslavenou naději a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (srov. Tit 2, 12 – 13).

Zpět na titulní stránku