ZAMYŠLENÍ NA KVĚTNOU NEDĚLI: DIALOG LÁSKY

7.4.2020

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

To nejhorší se už lidstvu stalo – dědičný hřích a potom zabití Božího Syna. Nic horšího se stát nemůže. Proč?

Neboť od stvoření jsme součástí dialogu lásky. Když Bůh stvořil člověka, byl svým dílem tak nadšený, že celý den věnoval obdivu toho, co udělal – Bible říká, že odpočíval. Žasl.

A Bůh čekal, že člověk projeví svou svobodnou vůli a řekne mu své první: „Miluji tě, Bože!“ Tím, že nebude chtít být jako Bůh, že neuvěří ďáblově lži, že Bůh před ním něco skrývá, něco mu nedopřává. Ale odpověď člověka byla „ne“. Odmítl Boží lásku.

Bůh se právem mohl na všechno vykašlat. Tak by to asi udělal každý člověk: „Zklamal jsi mě! Jdi k čertu! „Ale ne Bůh. On je Láska! A od prvního pádu člověka jsou celé dějiny spásy poznamenány úsilím Boha navázat s člověkem dialog lásky. Jména jako Abraham, Izák, Jakub, Mojžíš, David, proroci, králové a mnozí jiní v starém zákoně jsou důkazem o pokusu vést dialog. Ale nikdo z nich nebyl schopen dát úplnou odpověď lásky ani za sebe, natož pak za všechny lidi. Ale Bůh si připravoval své dílo – připravoval Josefa a Marii na své vtělení. Přišel Ježíš, sám Bůh, Boží Syn, aby dal Otci za nás dobrou odpověď na otázku: „Člověče, miluješ mě?“

Ježíš to zvládl. Nedal se zlákat nepřítelem, jeho lží, že Bůh není dobrý Otec, když vlastního Syna nechává trpět. Mohl si zavolat na pomoc dvanáct pluků andělů, ale on nechtěl násilí, neboť Bůh je Láska! „Dej svůj meč na jeho místo!“, Říká příliš horlivému učedníkovi. Odpověď lásky se nedává s pluky za zády, s mečem v ruce. Ježíš přetrpěl lidskou zlobu, aby jako jediný z celého lidstva věřil do poslední chvíle, že Bůh je Láska.

Bůh dokázal, že respektuje svobodnou vůli člověka i s jejími následky. Výsledkem svobodné vůle Adama a Evy byla Ježíšova smrt. Výsledkem svobodné vůle Ježíšova přijetí následků Adamova jednání bylo přijetí smrti. Věděl, že Otec ho miluje. A Otec nezklamal. Přijal Ježíšovo: „Miluji tě!“, Vyjádřené celým jeho životem, zvlášť utrpením a smrtí na kříži. A velmi rychle pokračoval v dialogu lásky – vzkřísil Ježíše z mrtvých! Jakoby v té chvíli znovu řekl celému lidstvu: „Miluji tě!“ Nedovolil, aby jeho dílo vzalo zkázu v propasti. Ale vytáhl nás odtud. A dokonce nám dal podíl na dialogu lásky, který neustále vede s Ježíšem.

Víš jak? Svátostmi. Když si byl pokřtěn, stal ses součástí Krista, dostal jsi nový život, byl jsi vzkříšen. Když jsi na mši svaté, tak na konci eucharistické modlitby po slovech: „Skrze něho (Krista), s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí, v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků,“ vyslovuješ velké: „Amen“ jako potvrzení, že jsi součástí Ježíšova dialogu lásky s Otcem, že sis přivlastnil Ježíšovu oběť, že s Ježíšem vyznáváš, že Bůh je milující Otec. A když pak jdeš k přijímání, tak dialog pokračuje. Otec přijal tvé první Amen jako vyznání lásky a dává ti svého Syna za pokrm. A ty říkáš druhé Amen, přijímáš Otcův dar lásky a říkáš mu, že chceš žít jako jeho Syn… Potom jdeš z kostela pryč a děláš dobro, neboť jsi plný lásky a vedeš o tom s Bohem dialog svým životem.

Nic v našem životě nesmí a nemá být mimo dialog lásky. Nic nás nemůže odloučit od Boží lásky, která se projevila v Kristu Ježíši, našem Pánu (viz 1Jan 4,7).

Podívej se také na naši dnešní situaci přes „brýle“ dialogu lásky a uvidíš, že Bůh si tě i dnes přitahuje k sobě, i dnes čeká na tvé: „Miluji tě, Tatínku!“

Z největšího zla, jaké člověk dokázal udělat – zabít Božího Syna -, vzešlo největší dobro, jaké dokázal udělat Bůh – zachránit tě a dát ti nový život. Domysli to do důsledků…

Zpět