ZAMYŠLENÍ NA 9. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: SVOBODNÝ NEBO OTROK?

Co se smí dělat v sobotu? I takovou otázku mohou vyvolat dnešní čtení jako reakci na otázku farizeů,

proč učedníci dělají to, co se v sobotu nesmí. Ale pokud bychom zůstali u toho, co se smí a co nesmí, dostali bychom se do nekonečného výpočtu dovoleného a zakázaného: „Toto ještě smím, toto už nesmím. Hodina práce (či dvě nebo tři) je dovolena, hodina a jedna minuta je hřích…“ Naskakuje mi husí kůže z takového smýšlení.

Ježíš (i Hospodin ústy Mojžíše v prvním čtení) nepředkládá seznam. Poukazuje na něco jiného – slavení soboty je projevem života svobodného člověka, dřina v sobotu je životem otroka. Žasnutí nad Božím dílem a radost z Božích darů je údělem a privilegiem toho, kdo ví, že je milován bez jakýchkoliv podmínek. Takový člověk neváhá i tvrdě pracovat v sobotu, pokud je to nutné jako projev lásky. Neustále lopocení se – tedy i v sobotu – je projevem mentality otroka. A přitom to nemusí být – v našich časech a v našich krajích – otrok v okovech, na galejích. Může to být otrok lakomství, otrok touhy stále více mít, otrok workholismu, otrok strachu, že mu něco bude chybět, že něco nestihne…

Jaká je tvá mentalita? Jsi svobodný nebo otrok? Pokud to nevíš, pokud ses nad tím nikdy nezamýšlel, pozoruj trochu své chování. Nepracuješ v neděli, protože „co by řekli sousedé“? Protože se to nepatří? Protože je to hřích? Pokud smýšlíš takto, je ti mentalita otroka velmi blízká. Nepracuješ v neděli, neboť chceš trávit čas se svým Bohem (v kostele, při společném obědě v rodině, s kamarády na fotbale, s manželkou na návštěvě, s dětmi na výletě, ve společenství nad Božím slovem…)? Jestliže toto jsou tvé postoje, jsi (s dost velkou pravděpodobností) svobodný. Víš, že Bůh „z tvých ramen sňal těžké břemeno „(srov. Ž 81, 7), a umíš se z toho patřičně radovat. A pokud je skutečně potřeba něco v neděli udělat, děláš to s radostným duchem s pohledem upřeným na Ježíše.

Jistě, „tento poklad máme v hliněných nádobách“ (2 Kor 4, 7), prožíváme své slabosti a mentalita otroka nám je vždy nasnadě, ale právě život s Ježíšem nám umožňuje zachovat si svobodu ducha i tehdy, když jsme (zaměstnavatelem, okolnostmi, povoláním…) nuceni pracovat v neděli nebo když nás k práci volá láska.

Kéž nikdy nejsme otroky!!!

P.S.: Co myslíš, nemůže být smýšlením otroka i nedělní nakupování?