ZAMYŠLENÍ NA 7. VELIKONOČNÍ NEDĚLI: JEŽÍŠ JE MOCNÝ

3. 6. 2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Dnes chci psát o moci. O Ježíšově moci.

Ježíš ve své velekněžské modlitbě mluví o slávě, kterou mu Otec již dal. Přitom kříž, smrt a zmrtvýchvstání – události, jimiž byl Ježíš oslaven – se teprve měly odehrát. Avšak Ježíš zná svého Otce, důvěřuje mu a ví, že Otcova láska a moc nejsou ničím omezené.

Štěpán při svém umučení vidí, že Ježíš je opravdu oslaven, „sedí po Boží pravici“ (Sk 7,56).

Na to navazuje žalmista voláním a vyznáním: „Hospodin kraluje!“ (Ž 97,1).

A nakonec Ježíš říká Janovi, že je „alfa i omega, první i poslední, začátek i konec“ (Zjv 22,13). Ježíš sám sebe prohlašuje za střed všeho, cíl, k němuž všechno směřuje.

Z uvedených textů na mě vyzařuje Boží moc. Ačkoli se nám může zdát, že žijeme ve světle „zmatků, hrůz a bloudění“, pevně věříme a vyznáváme: „Hospodin kraluje!“ Vše je v jeho rukou a podřízeno jeho moci. Ano, mnozí ve světě si to nemyslí, a kdyby četli tento text, tak se budou z něho smát. Ale my, kteří jsme poznali Boží lásku a uvěřili jsme v ní, velmi dobře víme, že Bůh řídí svět a jeho dějiny (i život každého člověka jednotlivě) tak, aby završil dílo obnovení všeho v Kristu Ježíši. Zdali se to stane dnes nebo za milion let, není podstatné.

Proto se nemusím bát. Nemám na mysli přirozený strach, který každého někdy potká. Ale nemusím se bát, že se může stát něco, nad čím by Bůh neměl moc, co by se vymklo z jeho rukou. Přitom nejednou je ve mně otázka: „Bože, opravdu se muselo stát to či ono? Kolik zla!“ Ale věřím, že jednou na věčnosti všichni uvidíme souvislosti a budeme jásat a plesat, neboť poznáme, jak Bůh svou mocí dokázal i nejhorší zlo obrátit na veliké dobro.

Žiji podle toho, co věřím, ne podle toho, co vidím (srov. 2 Kor 5,7). „Hospodin kraluje!“, přestože svět tvrdí něco jiného a i můj zrak by mě chtěl oklamat.

Často si připomínej Ježíšovu moc, jeho vládu. S vírou dokážeš projít i tou největší temnotou.

Zpět