ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI VELIKONOČNÍ: RATOLEST

30. 4. 2018

Být s Kristem. Nejen tak nějak, ale bytostně propojení. Jak révu a ratolest.

Vše, co mám, čím žiju, celé mé smýšlení, mluvení i jednání plyne z toho, že ve mně žije Ježíš. Taková je pravda o mně. I o tobě.

Jak to vypadá v mém každodenním životě? Starý člověk ve mně nechce přijmout tuto pravdu. Namlouvá mi, že to tak není. Vždyť stačí, když se podívám na svůj život. „Copak si nemyslíš, že Ježíš by dělal (mluvil) myslel tak jako ty? Podívej se, co všechno ti chodí po rozumu. Podívej se, jak se vyhýbáš dělání dobra. Podívej se, co všechno sleduješ v televizi, na internetu…“ Starý člověk je mazaná liška, hned odhalí, v čem se nepodobám na Ježíše a hodí mi to před oči, aby zpochybnil pravdu, kterou Ježíš v dnešním evangeliu tak jasně ohlašuje – on ve mně, já v něm.

Nesmím se nechat oklamat. Neboť vím, že Ježíš ví, že jsem slabý, že je ve mně starý člověk, který má jiné cíle a cestičky. Jde o to, abych uměl rozlišovat mezi tím, co chce ode mne Ježíš, a co chce ode mne starý člověk. A správně se rozhodnout.

Například dnes ráno. Vím, že potřebuji napsat tento text. Zvoní telefon. Dlouhý rozhovor s člověkem, který se potřebuje vypovídat. Skončíme hovor a chci psát, když znovu zvoní telefon. Jiný člověk, který roky trpí nerozhodností. Potřebuje jen popsat svou situaci, už vím, že nakonec se rozhodne sám. Ale také je to dlouhý rozhovor. Snad už začnu psát. „Pane, co chceš dnes říci těm, kteří to budou číst?“ Místo odpovědi zvoní telefon. Dlouhý pracovní hovor, řešení problémů. Kdy už konečně budu moci psát? Ale namísto psaní ještě kliknu na nejnovější zprávy, to je jedna z mých výrazných slabostí. Konečně však píšu, text se mi docela líbí, ubírá se směrem, nad kterým jsem během týdne vůbec neuvažoval, co vnímám jako Boží vodítko. A zase zvoní telefon. Nerozhodný člověk mi oznamuje své rozhodnutí. A já si uvědomuji, že v každém tom přerušení jednal Bůh, že Ježíš ve mně chtěl ty lidi poslouchat, že jim chtěl být oporou. Doufám, že jsem se k němu připojil svým pokojem, smyslem pro humor, odlehčením napjaté situace… Ježíš ve mně.

Být ratolestí na révě je snadné. Pokud nevymýšlím a nespekuluji. Pokud přijímám chvíli za chvílí tak, jak přicházejí, jako dar. Jak dobrodružství s Milovaným. Jistě, málokdy je to vědomé. Ale vím, že to je nastavení mého srdce, které ve mně léty vypěstoval Ježíš.

A víš, co je na tom možná to nejlepší? Že se nemusím bát, že selžu, že cosi nerozeznám, že se nesprávně rozhodnu. Ježíš má totiž pro mě vždy připravené odpuštění, vodítko, nápravu. Mnohokrát denně využívám (doufám, že nezneužívám) jeho dobrotu a lásku. On umí všechno využít k tomu, aby byl náš vztah pevnější.

„Milovaný, jak dobře, že si ve mně a já v tobě!“

Zpět na titulní stránku