ZAMYŠLENÍ NA 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: CHCI BÝT SVĚTLEM

11.2.2020

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Je potěšující a naplňuje mě radostí, když slyším Ježíše, jak o sobě říká: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8, 12). Ale zmocňuje se mě strach a obavy, když z úst téhož Ježíše slyším: „Vy jste světlo světa“ (Mt 5, 14). Já? To myslíš vážně, Ježíši? Jak já mohu být světlo světa?

Pochopitelně je nemožné být světlem sám od sebe, z vlastního rozhodnutí. Ale Ježíš v dnešním evangeliu pokračuje: „Město postavené na návrší…. Lampu [rozžnou a postaví] na svícen…“ (v. 14 a 15). Město musel kdosi na to návrší postavit. Lampu musel někdo rozžnout a postavit na svícen. Pokud mám být světlem, tak pouze pokud mě někdo světlem udělal. A tím někým je Ježíš. On mě povolal, on mě ve křtu udělal novým člověkem, on mě ve svátostech proměňuje na sebe, on chce být ve mně světlem. To on mě rozžíná a staví na svícen!

Je to nádherná změna perspektivy. Strach a obavy se ztrácejí, protože nejsem povolán být světlem vlastními silami (ani bych to nedokázal), ale Ježíš chce žít ve mně a být světlem. Skrze mne. Pokud se mu pro tento cíl dám k dispozici, tak se naplní to, co říká dále: „Ať tak svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce, který je na nebesích“ (v. 16). Když skrze mne a ze mě září Ježíš, lidé uvidí mé dobré skutky a budou slavit nebeského Otce! Skvělé!

Všimni si však ještě jedné věci. Nejsi jen prostým nástrojem v Božích rukou. Ježíš říká, že svítit má tvé světlo, že lidé mají vidět tvé skutky. Vnímáš, jak tě Bůh bere za svého partnera, za svého spolupracovníka? K jeho světlu máš připojit své světlo, k jeho skutkům máš přidat to své. Ano, platí slova apoštola Pavla: „Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši pro dobré skutky, které připravil Bůh, abychom je konali“ (Ef 2, 10). Vše dobro, které konáme, nám Bůh připravil. Bůh ho však neudělá bez nás. Očekává náš vklad, naši iniciativu. Kolik dobra zůstává nevykonaného, protože křesťané vysedávají před televizí, v hospodách, létají po obchodech, když jsou akce… na sledování televizních pořadů, na pivku v hospodě, na nakupování nemusí být nic špatného, ale i to musím dělat jako dobrý skutek, který mi připravil Bůh!

Proto otvírejme svůj život Ježíšovu světlu, vlastně samotnému Ježíšovi, který je světlo, abychom se naučili rozlišovat dobro a zlo. Pokud chceme konkrétní pokyny, naslouchejme proroka Izaiáše (Iz 58,7-10) i s přísliby, které Bůh dává těm, co budou kráčet v jeho světle. Mě nejvíce oslovil ten poslední úkol – „když nasytíš ztrápenou duši“ (v českém liturgickém překladu: ukojíš-li lačného).

A víš, jak to nejsnáze zvládneš? Pokud nebudeš chtít znát „nic jiného, ​​než Ježíše Krista, a to ukřižovaného“ (1 Kor 2, 2). Pokud půjdeš za jediným cílem – Ježíšem Kristem. Ukřižovaným. Tím, který vstal z mrtvých. On žije! Ježíš je Pán!

Zpět