ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: JSEM NESPOKOJENÝ

31.1.2018

Tak rád bych dnes, milý čtenáři, mluvil s tebou o tom, jak se ti dařilo v tomto týdnu vnímat Boží pokyny.

O to jsme před týdnem prosili v žalmu: „Ukaž mi, Pane, své cesty.“ Chtěl bych slyšet o velkých dílech, která Pán vykonal tím, že jeho lidé kráčeli po jeho cestách, odporovali zlu a konali dobro… Dnes budeme v tématu pokračovat.

V responsoriálním žalmu této neděle opět zaznívá výzva poslouchat Boží hlas, ale je k ní přidáno i něco dalšího – požadavek, abychom nezatvrzovali svá srdce (Ž 95). Když se na základě tohoto textu podíváme na svůj uplynulý týden, asi nejeden z nás zjistí, že to opravdu s tou poslušností a vnímavostí srdce nebylo vše v pořádku. Ba že jsme byli spíš lhostejní…

Je to paradox – Bůh nám dal proroka, který je větší než Mojžíš a koná větší skutky než on. Dal nám Ježíše. Mojžíš zemřel, ale Ježíš žije. Ne někde daleko v nebi, ale tady s námi, u každého z nás. Dokonce chce bydlet v nás… Máme tedy všechny předpoklady k tomu, abychom naslouchali Pánovu hlasu a nezatvrzovali svá srdce. Přesto to děláme – neposloucháme a zatvrzujeme. Útěchou nám může být to, že asi málokdo z nás to dělá vědomě a rád. Spíše jsme tak pohlceni svými pracemi či starostmi, že na Boha, na poslouchání jeho hlasu, na hledání jeho cest jednoduše zapomínáme.

Je však důležité, abychom se s tímto stavem nespokojili. Abychom nerezignovali. Znovu a znovu je nám třeba brát do rukou Písmo a hledat, co nám Bůh chce dnes říci, jak nás chce v našem životě usměrnit, podpořit, pomoci, osvobodit, poučit, napomenout… Znovu a znovu si potřebujeme kleknout a svěřovat se do Božích rukou. Znovu a znovu musíme jít ke zpovědi a přijímat Otcovo milosrdenství. Znovu a znovu potřebujeme jít do chrámu a přijímat do svého života našeho Zachránce Ježíše. Žijme aktivně ve společenství Církve…

Není jiné cesty. Jen nesmíme rezignovat a říct si, že jsme se svým křesťanským životem spokojeni. Ďábel by se v tom okamžiku velmi zaradoval. Ale my jsme povoláni dělat radost Bohu, ne ďáblu!

V tomto textu jsem tlustším písmem vyznačil, co je třeba dělat. Prosím tě, neodporuj štěstí! Pokud budeš vytrvale a věrně dělat to, co tady píšu, zakusíš Boží požehnání, naučíš se kráčet po jeho cestách a uslyšíš Pánův hlas, který tě povede.

Zpět na titulní stránku