ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: DRŽET SE JEŽÍŠE

4.2.2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Dnešní evangelium je jakoby neúplné, jakoby Lukáš něco při popisu děje v Nazaretě vynechal, což pak vyvolává otázky: Proč Ježíš „politicky nekorektně“ (přímo do očí, bez ohledu na následky, i když věděl, že se tím mnohých dotkne) řekl svým rodákům, že nectí proroka? A proč jim uvedl příklady Eliáše a Elizea a jejich působení mezi pohany? Co si má z toho dnešní člověk poskládat?

Nevím jasné odpovědi na tyto otázky, ale zkouším si pomoct prvním čtením o povolání proroka Jeremiáše a žalmem. Bůh Jeremiášovi slibuje pomoc, ochranu, oporu při ohlašování Božích poselství. Žalm zas vyjadřuje prosbu o tuto pomoc a zároveň ochotu nepřestat ohlašovat Pánova zázračná díla. Z toho mi vyplývá v souvislosti s evangeliem pár poznatků:

  1. Bůh je věrný a ochraňuje své proroky. Ježíš nezahynul, když ho chtěli jeho rodáci zabít.
  2. Prorok – v tomto případě Ježíš – je věrný v hlásání Božího poselství, protože ví, že je to jeho úkol a povinnost. A to i v případě, kdy to poselství vyvolá bouři nevole a v Ježíšově případě dokonce pokus o zabití.
  3. Bůh nepěstuje „politickou korektnost“. Nazývá věci a situace pravým jménem, ​​odhaluje hříšné smýšlení a usvědčuje ze selhání. Ale nikdy to nedělá samoúčelně, ale i Nazareťanům skrze Ježíše řekl (ačkoli to svatopisec doslovně neuvádí), že mají možnost změnit své smýšlení. Po Ježíšově řeči měli šanci být prvními, kteří „uctí proroka v jeho vlasti“ (srov. Lk 4, 24).
  4. Bůh upřednostňuje. Pohany. Velmi mu záleží na tom, aby se ztracení našli. Proto pro jejich záchranu používá také mimořádné prostředky – jako bylo jídlo pro vdovu a jejího syna v Sareptě či uzdravení Námana.

Mám z toho pro sebe tři závěry.

Pokud se do celé situace vložím jako Boží muž, jako člověk, který má v Církvi své poslání, tak si musím denně připomínat, že Bůh je se mnou a vede mě i doprovází. Nemusím se bát. Z toho také vyplývá, že se nemusím obávat mluvit / dělat i těžké věci, protože pokud se budeme jen „okuřovat“, nijak nebudeme růst.

Pokud se na to dívám jako jeden ze zástupu v nazaretské synagoze, musím denně prosit, abych byl schopen slyšet Boží slovo tak, aby mi měnilo život, aby i „politicky nekorektní“ slova ve mně nevzbuzovala hněv, ale probouzela ochotu měnit smýšlení i jednání.

A nakonec potřebuji neustále dávat pozor, jak se dívám na lidi, kteří nemilují Ježíše. Neboť jim Bůh projevuje zvláštní lásku. Mám mu být podobný a dělat vše pro to, aby Ježíšovu lásku zakusili i opětovali.

Víš, co mě v tom nejvíc povzbuzuje? Že vlastně mám jen jeden úkol – držet se Ježíše. Tehdy všechno jde hladce, ačkoli s utrpením. Pokud se ho nedržím, tak jsou to všechny nesplnitelné úkoly a cíle.

Zpět na titulní stránku