ZAMYŠLENÍ NA 4. NEDĚLI POSTNÍ: JSI SVĚTLEM V PÁNU

27.3.2017

Pokouším se vžít do kůže katechumenů, kteří v rámci vrcholící přípravy na přijetí iniciačních svátostí poslouchali dnešní evangelium.

Jak ho vnímali? Co se v nich dělo, když se dozvěděli, že budou vidět, ale nejen tělesnými očima? Rostlo v nich očekávání? Chvěli se touhou zakusit obmytí Duchem Svatým – Poslaným? I slepý se umyl v rybníku Siloe – což znamená Poslaný – a uviděl! Když ho pak Ježíš vyhledal, očima viděl stále člověka, ale vírou vyznal Boha. Stal se z něj nový člověk.

Pokud se vrátíme k proroku Samuelovi v prvním čtení, také nejprve hleděl jen očima těla. Až ho na to musel upozornit sám Bůh. A co se stalo s Davidem, když byl pomazán? Od té chvíle začal na něj působit Hospodinův duch. Začal se měnit. Důkazem toho je i dnešní responsoriální žalm, ve kterém David vyjadřuje svou důvěru v Boha, i kdyby měl jít tmavou dolinou. To nejsou slova člověka, který žije ve tmě, který nezná Boha, který nevidí…

A nakonec apoštol Pavel – velmi jasně nám připomíná, co se s námi stalo. Je totiž tak snadné bát se v tmavém údolí, ukrývat se před nepřáteli, hladovět a třít nouzi, přestože máme před sebou prostřený bohatý stůl Božích darů, pokud hledíme na sebe a život kolem sebe jen lidskými očima. Proto nám Pavel připomíná, že máme schopnost vidět svět Božími očima, že jsme světlem v Pánu, že temnota už nemá mít v našem srdci místo.

Takto nás změnilo přijetí křtu, Eucharistie a svátosti biřmování. Jsme světlem v Pánu. Tečka.

Necítíš se jako světlo? Máš pocit, že jsi ve tmě? Je to normální, protože žijeme obklopeni tmou. A ta nás svádí nevidět světlo, nevnímat sebe, své smýšlení i jednání jako světlo. Právě proto je náš život bojem, ustavičným bojem zachovat si Boží pohled na to, co se děje v nás i kolem nás. K tomu nám nesmírně pomáhá časté setkávání se Světlem – v Eucharistii, v modlitbě, v Písmu, ve společenství Církve. Světlo – Ježíš – nás ujišťuje, že jsme jeho, že jsme se neztratili, že ačkoli se můžeme cítit jako zrádci, on nás drží u sebe a vždy nás vede cestou k pokání (i skrze svátost smíření) k novému záření v jeho království.

Toto poznání nás nevede ani k pýše („hele, kdo jsem!“), Ani k odporování („to o mně neplatí, to není pravda“), ale k pokornému a radostnému životu s Kristem.

Září ti dnes Kristus? Pokud ne, zahoď všechno, co jeho záři zahaluje, zejména hřích a vyznej: „Pane, věřím, že jsi mým světlem a že i já jsem světlem v tobě. Chci tak dnes žít. Prosím tě, ukaž mi, jak mám dnes konkrétně být tvým světlem pro lidi kolem sebe.“

Jsi světlem v Pánu, nuže neměj „účast na neplodných skutcích tmy“. Dá se to – pokud se budeš držet Ježíše … smýšlením, mluvením, jednáním.

Zpět na titulní stránku