ZAMYŠLENÍ NA 32. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: JEŽÍŠŮV KNĚZ

12.11.2018

Pokud chceš pochopit, o čem dnes mluví úryvek z listu Židům, potřebuješ si k tomu přečíst 16. kapitolu Knihy Levitikus o Dni smíření.

Ježíš naplnil starozákonní předobraz tak dokonale, že už není třeba zabíjet žádná zvířata a každý rok jejich krev přinášet do Svatyně svatých. Ježíš to udělal jednou provždy. Co předtím nedokonale zajišťovala krev býků a kozlů, to nyní dokonale uskutečnila Ježíšova krev. Přinesla smíření s Bohem a odpuštění všech hříchů. I tvých. Pokud chceš žít s Bohem, nemusíš po každém hříchu vléci někde do chrámu býka či berana, vlastnoručně ho zabít a chytat jeho krev, aby jí pak kněz pokropil oltář. Stačí se ve víře připojit k Ježíši, vyznat s lítostí své provinění a prosit: „Otče, odpusť mi pro krev Kristovu.“

Kristus přinesl jedinou oběť za hřích (ne za svůj, vždyť byl bez hříchu) a tím naplnil své kněžské poslání. Skrze novozákonní kněze se tato oběť zpřítomňuje při každé mši a její ovoce je ve svátostech k dispozici i nám.

Víš, jak se nějaký muž stane knězem? První věcí je Boží volání. Bůh promlouvá k jeho srdci a jedním z milionů způsobů mu ukazuje cestu zasvěcení se službě. Následuje rozeznávání – muž si začíná všímat, že se v jeho srdci cosi děje. Může to být podobné zamilování (ale nemusí). Hledá původ tohoto dění a pokud byl ve své víře dobře formován a jako člověk vychováván k zralosti, poznává, že v jeho srdci mluví Bůh. Vstupuje do dialogu s ním, aby si ozřejmil, co Bůh od něj očekává. Nakonec se rozhoduje, zda Boží volání přijme nebo odmítne. Pokud ho přijme, vstupuje do tohoto dosud vnitřního procesu Církev, která má skrze své představitele za úkol ověřit, zda rozlišování daného muže bylo správné. Pak už následuje studium, formace, svěcení a samotný kněžský život.

Proč to – velmi zjednodušeně – popisuji? Často se dnes mluví o nedostatku kněžských povolání. Není to docela pravda. Bůh je totiž jistě vzbuzuje právě tolik, kolik Církev v dané oblasti potřebuje. Problémem je však ten počáteční proces rozeznávání a rozlišování, v němž mnohé povolání zřejmě zůstávají nepoznané a nenaplněné. A tady je naše úloha. I tvá. Pokud jsi svobodný muž, i sám sebe se máš v nějaké etapě svého života (možná právě dnes) ptát, k čemu tě Bůh volá. Pokud jsi ženatý či vdaná a máš děti, tak je tvým úkolem své děti dobře formovat ve víře a vychovávat ke zralosti tak, aby jednou zodpovědně a uvážlivě hledaly svou životní cestu. Tento proces je nesmírně důležitý pro každé rozlišování povolání, i povolání k manželství, nejen ke kněžství či pro zasvěcený život.

Potřebujeme se modlit za povolání, je to velmi důležité. Ale musíme také mít takové dobré vztahy zejména s mladými v našich rodinách, abychom jim mohli někdy položit otázku: „A neuvažoval jsi o kněžství, o zasvěcení?“ Kolik kněží vděčí za svou cestu právě tomu, že někdo jim ukázal i takovou cestu účasti na Ježíšově kněžství… Kněz je Ježíšův, je Kristovou líbeznou vůní.

Zpět na titulní stránku