ZAMYŠLENÍ NA 31. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: POJĎME VÝŠ

Tento text bude možná bolavý, ale doufám, že i plný Božího pokoje podle slov dnešního responzoria: „Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!“

Vždy totiž, když čtu texty o výčitkách proroků starozákonním kněžím a Ježíšových výčitkách farizeům a zákoníkům, přijdou mi na mysl mnohé situace ze života dnešních kněží. Nemyslím na jejich osobní selhání a pády, protože je jasné, že kněží jsou přesně takoví hříšníci jako my ostatní. Ale myslím na neschopnost mnohých kněží vést lidi po cestě Boží. Naučili se „prvopáteční“ pastoraci, umí vysluhovat svátosti, případně ještě dělat nějakou charitu, každý podle osobních darů a schopností. Je to perfektní práce a zaslouží si pochvalu i uznání. Ale na druhé straně je to žalostně málo. Jak toužebně čekám – dlouhá léta -, že v ohláškách bude něco takového: „Přijďte, budu vás učit modlit se. Přijďte, budeme spolu číst Písmo. Přijďte, budeme spolu připravovat slavení nedělní liturgie…“ Proč jsem to ještě nikdy neslyšel? Neboť většina kněží to neumí dělat. Zůstali na úrovni neosobní pastorace. A dělat farní poutě je mnohem jednodušší a možná i vděčnější…

Problém je však i na druhé straně. Kolikrát jsem už slyšel, když například kněz zkoušel více oslovit biřmovance: „Co vymýšlí? Když dosud stačilo toto, proč chce najednou víc?“ V lidech se ztratil zájem o „něco víc“, protože si myslí, že když chodí v neděli do kostela a každý měsíc ke zpovědi, že to stačí. Ale to je jen minimum toho, co má být náplní života křesťana. Kde je jeho odpovědnost za konkrétní část života Církve? Zná svou roli a místo v církevním společenství? A tak, když přijde do farnosti kněz, který chce něco víc, velmi brzy narazí na bariéru (pod)průměrnosti a nezájmu. A máme z toho začarovaný kruh.

Kněží se z něj dostávají nejednou tím, že ve farnosti dělají jen nezbytný servis a realizují se jinde – možná v předešlé farnosti, možná v nějakém společenství. A laici, kteří chtějí něco víc, zas chodí na setkání mimo farnosti, chodí si dobíjet energii na konference a chvály…

Prosím, nechápejte mě špatně, to všechno je dobré, je to také Boží dar, ale problém je v tom, že jako celek křesťanství u nás upadá, protože ty, co nemají zájem o Boží věci, je stále více. A je stále méně těch, kteří nabízejí možnost učit se poznávat a milovat Boha.

Proto jsou dnešní texty příležitostí na zpytování svědomí – pro kněze i laiky. Kněží: „nerezignoval jsem a neúnavně nabízím lidem možnost učit se modlit, učit se poznávat Písmo, nabízím možnost aktivně připravovat liturgii? A pokud nevím, co s lidmi, mám odvahu přiznat si to a hledat někoho, kdo by mě to naučil?“ Laici: „Projevuji zájem jít na hlubinu v modlitbě, v poznání Písma a učení Církve? Znám, přijal jsem a zodpovědně vykonávám svoji službu v místní církvi? Přátelím se s naším knězem, dokážu ho povzbudit, ale i napomenout?“

Když jsem se modlitbou a čtením Písma připravoval na psaní tohoto textu, měl jsem obavy, že bude ve mně něco jako hněv či pocit bezmocnosti. Ale teď, když jsem ho dopsal, prožívám v sobě hluboký pokoj. Aleluja!

P.S. Kdo bude chtít, cestu k lidem, schopným formovat jiné, si najde.