ZAMYŠLENÍ NA 31. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: KNĚŽSTVÍ

5.11.2018

Celý měsíc jsem se vyhýbal druhému nedělnímu čtení a chtěl jsem se mu vyhnout i tentokrát.

Dokonce jsem už napsal jiný text. Ale už několik dní prožívám, že musím otevřít téma, které je mi velmi blízké a zároveň velmi vzdálené…

Od začátku října posloucháme na pokračování čtení z listu Židům, která přímo nesouvisejí s prvním čtením ani s evangeliem. Když si však ty úryvky čtu, vnímám, že se věnují velmi důležitému tématu. A tím je kněžství. Především kněžství Ježíše Krista, toho, který zemřel a vstal z mrtvých. Právě proto říkáme, že Ježíš je knězem navěky. Přinesl jedinou oběť za naše hříchy a nyní je u Otce a přimlouvá se za nás.

Aby však jeho oběť mohla být viditelně účinná i pro nás dnes, Ježíš ustanovil ve všech pokoleních po svém zmrtvýchvstání kněze, aby jeho oběť stále zpřítomňovali v Eucharistii a určitým způsobem i ve všech ostatních svátostech.

Kněz je mužem tajemství. Ne něčeho, co se nesmí prozradit, ale tajemství ve smyslu Božího jednání v našem viditelném světě. Kněz zpřítomňuje – při slavení svátostí neomylně – Boží milost. Je to něco, co každého kněze nesmírně přesahuje. On, obyčejný člověk, hříšník jako každý člověk, z pověření Boha a Církve koná zázračná díla. Když křtí, rodí se nový život. Když rozhřešuje, mažou se všechna provinění a uzdravuje se duše (nejednou i tělo). Když vyslovuje slova proměňování, Ježíš vstupuje do chleba a vína a proměňuje je na své tělo a krev. Bůh poslouchá kněze a viditelná znamení způsobují neviditelnou milost.

Proto je kněz také mužem víry. Vždyť i on jako my všichni vidíme jen to, co je navenek. Ale věří, tak jako my všichni, že chléb již není chléb, že duše poznamenána dědičným hříchem už jím není poznamenána, že hříšník již není hříšník…

A protože kněz je každodenně svědkem Božího milosrdenství, i sám je mužem milosrdenství. Nejen slavením svátostí, ale i svým přístupem k lidem.

Zkus se takto podívat na kněze, kterého vidíš u oltáře ve farnosti, kde žiješ. Navenek vidíš hříšníka, lepšího či horšího člověka, ale svou podstatou – proměněn přijatou svátostí kněžství je to muž, který zvláštním způsobem patří Bohu. Žije v něm Bůh. Jedná v něm Bůh.

Ať toto poznání v nás často vzbuzuje vděčnost za to, jak skvělý a zároveň křehký způsob Bůh vymyslel, aby mohl být s námi.

Zpět na titulní stránku