ZAMYŠLENÍ NA 29. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: DÁVÁNÍM BOHATNEŠ

24.10.2017

Asi nás překvapí, když spojením dnešního evangelia a prvního čtení zjistíme,

že jako příklad dávání Bohu, co je Boží, nám Církev ve čtení z knihy proroka Izaiáše dává pohana. Vladaře Kýra. Bůh ho jako pohana povolal k úloze propustit Izraelity z babylonského zajetí. A on ji splnil. A jak! Stačí si přečíst první verše Knihy Ezdráš.

Kýros nepoznal Boha Izraele. Ale když dostal úkol, čestně a ochotně ho splnil. Jistě, neznáme všechny historické okolnosti propuštění Izraelitů, ale věříme, že Bůh je Pánem dějin, takže všechny okolnosti řídil tak, aby se splnila proroctví o jejich návratu ze zajetí.

Když si pozorně přečteš Kýrův výnos, zjistíš, že neplnil Boží vůli nevědomky. Z textu jeho dopisu vyplývá, že Bůh mu svou vůli dal jasně poznat, dokonce se nějak dal poznat i on sám. Jak si jinak vysvětlit, že dokonce vrátil nádoby, které byly do Babylonu zavlečeny z Jeruzaléma, a i přikázal znovu postavit chrám?

Velmi se mi líbí tato pedagogika Církve. Pokud by totiž jako příklad plnění Boží vůle do prvního čtení vybrala nějakého starozákonního světce či proroka, možná bychom s takovým napětím neposlouchali tyto texty, protože bychom si říkali: „Vždyť to byl svatý muž, on ani nemohl jinak.“ Ale Kýros byl pohan, mohl si říci, že musí chránit zájmy své říše a její bohatství (jako to dělají možná všichni politici). Ale on propustil zajatce, vrátil válečnou kořist a dovolil obnovit kultovní místo. Jaká velkodušnost! A zároveň i poslušnost pro Kýra neznámému Bohu…

Pro nás věřící chci zdůraznit ještě podstatný rozdíl mezi dáváním Bohu a dáváním císaři, tedy státu. Císař si své vezme, má na to – pokud třeba – donucovací prostředky. Bůh nás nenutí. Bůh čeká. Neboť chce, aby naše darování (se) bylo projevem naší lásky k němu.

Pokud však někdy vnímáš, že Bůh ti něco bere, buď si jist, že ti chce dát něco lepšího. V každém případě ti chce dát sebe. A pokud budeš mít Boha, co chceš víc?

Zpět na titulní stránku