ZAMYŠLENÍ NA 24. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: S LIDMI

Nejprve jsem si myslel, že budu psát o výtce, kterou Ježíš adresoval Petrovi, a zpytování svědomí podle ní.

Vždyť i mě se bytostně týkají Pánova slova: „Nemáš smysl pro Boží věci, jen pro lidské“ (Mk 8, 33). Ale první čtení z knihy proroka Izaiáše (50, 5-9b) a k tomu responsoriální žalm (Ž 116) obrátily mou pozornost na něco jiného – na Ježíšovo utrpení. A nemyslím pod utrpením jeho ukřižování a smrt, ale to, že byl s lidmi. Velmi blízko s lidmi.

Začněme Petrem a apoštoly. Když k nim Ježíš mluví o tom, co ho čeká, objevuje se v nich vzpoura, kterou Petr vyjádří slovy: „To se ti nesmí stát!“ (Mt 16, 22). Už jsi zažil, že tě nejbližší nechápou? Přesně to se stalo Ježíši.

Podívejme se, co říká Izaiáš: „Svá záda jsem nastavil těm, co bili, a své líce těm, co trhali. Tvář jsem si nezakryl před potupou a slinou“ (Iz 50, 6). Všechno to, co zmiňuje – bití, trhání, potupa, poplivání, nedělá ďábel, ale lidé. Často blízcí lidé.

I žalmista vzpomíná: „…omotaly mě provazy smrti a zmocnily se mě úzkosti podsvětí, …ocitl jsem se v soužení a trápení“ (116, 3). Co si ve svém životě pamatuji, vždy za něčím podobným byli konkrétní lidé. Kolik úzkosti, trápení a soužení musel prožívat Ježíš! Nejen s farizeji, saduceji, odpůrci, ale také s těmi nejbližšími … Jak to zvládal?

Odpověď je opět u Izaiáše a v žalmu: „Hospodin Bůh mi pomáhá“ (Iz 50, 7.9) a „Pán … mi pomohl, když jsem byl v bídě. Neboť můj život zachránil od smrti, mé oči od slz a moje nohy před pádem“ (Ž 116, 6. 8). Ježíš jako člověk měl bytostnou zkušenost Boží ochrany a vedení. Proto naplno prožíval rozhodnutí, které žalmista vyjádřil slovy: „Před tváří Pána budu kráčet“ (Ž 116, 9).

Trošku analýzy a máme skvělý biblický návod na to, jak žít s lidmi. Žádnému ze zmíněných trápení se nevyhneme – ani Ježíš se jim nevyhýbal. Ale kráčel s očima upřenýma na Otce. Kráčel bezpečně a jistě. Bez hříchu.

Nám se to bez hříchu zřejmě nepodaří, ale pokud to byla Ježíšova cesta, ať se stane i naší. Kráčet před tváří Pána. V rodinných vztazích, ve vztazích v práci nebo ve škole, mezi sousedy, ve farnosti – kráčet před tváří Pána. Myslíš, že Bůh tě povede do hádek a sporů plných špatné vášně? Nikdy! Že tě povede k pomluvám či dokonce osočování? Nikdy! Naopak, udělá tě usmiřovatelem, nositelem pokoje … Přestože při tom všem budeš nést kříž, který dnešní čtení tak jasně vyjadřují – kříž života s lidmi.

Při tom si často musím připomínat, že stejný kříž nesou lidé, kteří žijí se mnou. Neboť i já jsem člověk, který je pro jiné břemenem.