ZAMYŠLENÍ NA 23. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ÚKOL SPOLEČENSTVÍ

11.9.2017

Dnešní čtení bychom raději měli vynechat, nečíst. Jsou jednou velkou výčitkou!

Nepřímo totiž mluví o vztazích v Církvi, ve farním společenství, v rodině, v řeholi. A víme, jak ty vztahy vypadají. Nejčastěji chodíme kolem sebe velmi opatrně, jen abychom se navzájem nedotkli a aby to mezi námi nezajiskřilo. Ne pro velké věci, ale pro banality. O napomínání pro hřích či vážné selhání ani neuvažujeme, neboť nechceme si dělat peklo ze života. Vždyť asi nikdo z nás nechce, aby se nám lidé vyhýbali, protože „napomínáme“.

Jenže jde o to, že napomínání, ke kterému nás v dnešních textech vyzývá sám Bůh, se musíme učit a musí vyplývat z dobrých vztahů.

Napomínat mám tehdy, když vidím někoho jednat špatně – přestupovat Boží přikázání, kráčet po hříšné cestě. Nikdy nenapomínám proto, že někdo nedělá či nežije podle mých představ či nějakých místních zvyků a tradic, pokud jeho život – slova i skutky – jsou v souladu s Božím zákonem.

A k napomínání potřebuji dobré vztahy s těmi, které napomínám. Potřebuji se zajímat o lidi kolem sebe, potřebuji mít v srdci velkou touhu být s nimi jednou v nebi, to znamená mít nyní starost o jejich spásu. Pokud toto nemám, v podstatě nemohu napomínat.

Takže je dobré, že se tato čtení čtou. Neboť pokud bereme svou víru vážně (a dá se víra nebrat vážně?), tak je naším úkolem udělat si revizi svého života: Jak vypadají moje vztahy s lidmi v rodině, ve farnosti, v obci? Zajímám se o ně, neuzavírám se do sebe a do svých problémů? Nejsou moje vztahy omezeny jen na mou rodinu? Umím rozlišovat mezi skutečným hříchem a tím, co se mně zdá být špatné? „Neřeším“ hříšný život někoho bez něj pomluvami? A po takové revizi uskutečnit změnu…

Ach, přece jen by bylo lepší, kdyby se dnes ta čtení nečetla. Nekladla by žádné otázky a my bychom byli ve svém křesťanství spokojeni – byli jsme dnes na mši, možná i u přijímání, ráno jsme se pomodlili a už máme pokoj.

Ale Bůh nás nedal na tento svět, abychom měli pokoj – od něj. Máme tu důležitou a nezastupitelnou úlohu: kráčet po Boží cestě k věčnosti a přivádět na tuto cestu i druhé. Všechno naše smýšlení, mluvení i jednání má vyplývat z toho, že jsme se zřekli zlého ducha i všech jeho skutků a slíbili jsme věrnost Bohu. Všechny naše vztahy s lidmi mají mít za cíl pomáhat jim putovat po téže cestě Boží.

Náročné? Právě proto voláme k Bohu a prosíme: „Pane, dej, abychom naslouchali tvému hlasu a nezatvrzovali svá srdce.“

Zpět na titulní stránku