ZAMYŠLENÍ NA 22. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ZASKOČENÝ

4.9.2017

Tento týden ve čtvrtek ráno jsem se hned po probuzení obrátil k Bohu, jak to mám ve zvyku, a v duchu jsem ho pozdravil:

„Dobré ráno, Milovaný.“ A zůstal jsem zaskočen. Neboť v srdci se mi objevila myšlenka: „Proč si myslíš, že to ty zdravíš mě? To je totiž můj pozdrav tobě!“ Jak rád Bůh předchází své děti v projevech lásky! A dává věci na pravou míru – protože možná trochu pyšně jsem si myslel, jak jsem dobrý, že hned ráno vyznávám lásku svému Bohu.

I Petra v dnešním evangeliu Ježíš upozorňuje, že si plete úlohy – Petr najednou chce být učitelem v přesvědčení, že ví lépe než Ježíš, co je pro něj dobré. Ale Pán ho rázně posílá za sebe. Učitel má být vpředu a učedník za ním. Pokud se toto pořadí prohodí, z učedníka se stává pokušitel, odpůrce. Na Jidášovi můžeme vidět, že taková záměna pořádku dokonce může skončit až zradou…

Potřebujeme se modlit o vnímavost, abychom se nepokoušeli zaměňovat úkoly s jediným Spasitelem. Ať nám k tomu tento týden pomůže každodenní modlitba responsoriálního žalmu, neboť i ten nás staví do správné pozice vůči Bohu – pozice závislosti, která však není projevem slabosti, ale projevem víry činné v lásce.

Bože, ty jsi můj Bůh!

Zpět na titulní stránku