ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: VYDÁVÁM SVĚDECTVÍ

20.1.2020

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1Kor 12,3b).

„Vydávám svědectví, že toto je Boží Syn“ (Jan 1,34). Jan přesně věděl, proč žije – měl vydat svědectví, když pozná, kdo je Mesiáš. A když uviděl Ježíše, nezaváhal. Vyznal: „Toto je Boží Syn.“

Je zvláštní, že jak málo lidí na toto Janovo svědectví zareagovalo. Podle evangelií vlastně jen Ondřej a Jan. Bylo Janovo svědectví tak slabé? Nebo „hluchota“ lidí kolem něj tak velká, že sice slyšeli, ale ne srdcem?

Každý pokřtěný, každý, kdo se setkal s Ježíšem a podřídil mu svůj život, žije proto, aby o tom vydal svědectví. Možná ho vydáváme už léta, ale odezva je bídná, téměř žádná. Znamená to, že naše svědectví je tak slabé? Nebo že je tak velká „hluchota“ lidí kolem nás?

Asi platí obojí. Ale ať nás to neodradí. Náš úkol se nemění bez ohledu na to, jaké jsou výsledky. Těším se na věčnost, když jednou uvidím lidi, kteří mi řeknou: „Tvůj úsměv, tvá potěšující slova, tvůj pláč, tvé volání… mi pomohlo potkat Ježíše a uvěřit mu.“ A totéž budu moci říct mnohým z těch, kteří se nějak dotkli mého života.

Co mám udělat, abych to na věčnosti – a s některými lidmi už tady na zemi – mohl zažít? Odpověď jsem našel v první větě Pavlova Prvního listu Korinťanům. Pokud jsi dnes při mši pozorně poslouchal, Pavel v té jedné větě čtyřikrát vzpomíná Ježíše Krista, Pána. Celý Pavlův život se točil kolem Ježíše. Když si čtu jeho listy, vnímám, jak je Kristus pro něj vším: „Ve mně žije Kristus“ (Gal 2,20).

Možná si řekneš: „No jo, vždyť byl apoštol, neměl nic jiného na práci.“ Ale není to tak. Pavel byl výrobce stanů a tvrdě pracoval vlastníma rukama, aby nebyl nikomu na obtíž (viz například Sk 18,3; 1Sol 2,9; 2Sol 3,8). Věděl, co znamená vydělávat si na živobytí. Ale to neznamenalo, že Ježíš byl pro něj důležitý pouze tehdy, když ho přímo hlásal. Ježíš totiž byl jeho životem.

Takže pokud si myslíš, že tvé svědectví je slabé, zkontroluj svůj vztah s Ježíšem. Je pro tebe vždy a ve všem první? Pokud ne, dá se to poměrně snadno napravit. Pokání jako první krok, pak každodenní úsilí vše dělat s Ježíšem, mluvit vše s Ježíšem, své myšlenky vždy konzultovat s Ježíšem…

Pokud je však problémem „hluchota“ lidí kolem nás, tak můžeme „zvýšit hlas“ – například tím, že začneme dělat zázraky. Nezamlouvá se ti to? Ježíš řekl: „I ten, kdo věří ve mne, bude konat skutky, které já konám, ba bude konat ještě větší, neboť já jdu k Otci. A udělám všechno, o co budete prosit ve jménu mém, aby byl Otec oslaven v Synu“ (Jan 4,12-13). Pavel zas ukazuje cestu duchovních darů – přečti si 14. kapitolu prvního listu Korinťanům, kde říká, že máme dychtit po duchovních darech (v. 1). A modli se za lidi kolem sebe (viz Kol 4,3), aby je Bůh uzdravil z duchovní hluchoty.

Čeká nás hodně práce. Každý den. „Toto je Boží Syn.“ Jsem Ježíšovým svědkem.

Zpět na titulní stránku