ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI POSTNÍ: MILOVANÝ SYN

25.2.2018

Téměř obecně platí, že láska projevená konkrétním jednáním vyvolává odpověď lásky.

Takto o tom hovoří sám Bůh ústy proroka: „provazy laskavosti jsem je přitahoval, lany lásky“ (Oz 11, 4a). A přesně to lze říci o čteních předešlé i této neděle. Mluví o tom, jak moc nám Bůh vychází vstříc. Dává duhu do oblak, ušetří milovaného Abrahamova syna, skrze Ježíše ohlašuje, že se přiblížilo Boží království, říká nám, že je to jeho milovaný Syn, kterého však neušetřil, ale s ním nám zároveň daroval všechno.

Trochu si to rozměňme na drobné. Nejprve drobný detail ve čtení z knihy Genesis: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, jdi … a obětuj ho tam jako zápalnou oběť“ (22, 2). Izák je milovaný syn. Jediný. Abraham je zas otec, a přece je ochoten uposlechnout a vzdát se milovaného syna. Bůh však jeho syna ušetří.

V evangeliu jsi slyšel Boží slova: „Toto je můj milovaný Syn…“ (Mk 9, 7). Ježíš je také milovaný Syn. Také jediný. A Bůh je také Otec. Svatý Pavel však v listu Římanům konstatuje: „Když on vlastního Syna neušetřil…“ (8, 32). Rozumíš? Bůh dal přednost otrokovi před vlastním Synem, aby tak skrze Syna zachránil otroka. Tebe. Neboť hříchem se každý člověk – i ty a já – stal otrokem.

Bůh dělá vše proto, aby nám odhalil svou lásku a tím nás pohnul k pokání, ke změně života a plnému nasazení pro nebeské království. Bůh nechce, abys zůstal ustrašeným otrokem, který se každou chvíli ohlíží, zda nedostane bití za svou nedokonale odvedenou práci. Bůh chce mít z tebe milovaného syna, dceru, chce vidět, jak se raduješ ze života s ním. Odoláš takovému náporu Boží lásky, Boží vášně vůči tobě?

Prosím, nebraň se! „Kráčej před tváří Pána v zemi živých!“ (Srov. Žl 116, 9). Kde začít? Ve zpovědnici. Zakusíš, jak tě Bůh zahrnuje milosrdenstvím a jak obnovuje tvé srdce. To nejsou zbožné řeči. To je realita, pokud vezmeš svou víru vážně, když ji budeš vnímat jako vztah lásky milovaného syna / milované dcery k Otci ne jako povinnost otroka…

Zpět na titulní stránku