ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI ADVENTNÍ: POZEMSKÉ VĚCI – PŘEKÁŽKA I ŠANCE

„Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán, pouze pokud v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Když jsem si četl liturgické texty dnešní neděle, vnímal jsem, jak mě oslovují detaily, myšlenky, možná vytržené z kontextu, ale přinášely mi útěchu a naději. Tak se zkusím s nimi podělit.

Modlitba dne obsahuje takovou prosbu: „Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stále v cestě pozemské zájmy…“ Některé starosti mohou být překážkou na cestě k věčnosti. Jaké překážky vnímám na své cestě? Nepřipisuje jim větší význam, než skutečně mají? Mám starosti také o nebeské věci?

První čtení mi říká, že pokud chci mír a pokoj na zemi, musím se snažit o to, aby každý znal Boha: „Nikdo nebude škodit ani pustošit…, neboť poznáním Pána bude naplněna zem“ (Iz 11, 9). Je to jasný návod k pokoji. Všimni si: Bůh nedělá pořádek. Nepoužívá sílu ani silácké řeči. Bůh se dává poznat. A poznání Boha zajišťuje pokoj.

Žalmista volá: „V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje“ (Ž 72, 7). Jeho volání mi logicky navazuje na slova proroka. Kde vládne Bůh, kde je Bůh poznán a milován, tam je spravedlnost a pokoj. Všimni si, kdo všechno to bude prožívat: chudák, chudý, ubožák. Ale také král či králův syn, jestliže spravedlivě vládne…

Pavel v listu Římanům (15, 4) hovoří o trpělivosti a útěše z Písma. A hned v následujícím verši říká, že Bůh je Bohem trpělivosti a útěchy. Pokud tedy chci obojí zakoušet, tak skrze poznání Písma se dostanu k setkání s Bohem, který mi dá i útěchu i trpělivost.

A Jan Křtitel v evangeliu (Mt 3, 1-12) sice některé nazývá „hadí plemeno“, ale ani jim neodpírá křest pokání. Říká však, že křest má přinášet přiměřené ovoce. A tím se znovu dostávám k pozemským věcem – ale už ne jako k překážkám, které mi brání jít vstříc Kristu, ale jako k příležitostem, když můžu konat dobro svým bratrům a sestrám – například odstraněním překážek, které jim brání pohlédnout vzhůru, k Bohu.

Jak to mohu dokázat? Modlitba po přijímání obsahuje tuto prosbu: „Dej, abychom se účastí na této svátosti učíme moudře hodnotit pozemské věci…“ Svátostný život mi zajišťuje jasný pohled a správná rozhodnutí. Bez něj jen tápeme ve tmě…

Celé toto mé putování po dnešních textech má však širší rámec. Prorok Izaiáš ho vyjadřuje pro nás nepředstavitelnými obrazy o soužití zvířat, která jsou v našem světě rozdělena na predátory a na kořist: vlk a beránek, leopard a kůzle, lev a telátko, medvědice a kráva. Těším se na den, kdy tento „klid zbraní“ bude. Když přijde Ježíš. Když bude nové nebe a nová země…

Víš, že to tak už kdysi bylo? V ráji. A znovu bude. Opět v ráji. Neboť Ježíš přijde. On je Pán!