ZAMYŠLENÍ NA 16. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: NEJLEPŠÍ PODÍL

22.7.2019

„Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých“ (1Kor 15,17ab.20a).

Co může být lepší, než přijmout Ježíše do domu? Předat mu srdce.

Abraham měl odvahu pozvat Boha do svého stanu: „Pane…, nepomíjej svého služebníka“ (Gn 18,3). Věděl, co je podstatné – být s Bohem. Navenek se může zdát, že Bůh byl u něj jen na návštěvě, ale Abraham by se nestal otcem vyvoleného národa, kdyby nebyl s Bohem v úzkém kontaktu, kdyby neměl Boha nějakým způsobem v srdci. Žil (to znamená, že i jednal) ve víře, že Bůh je s ním.

Žalmista se na přebývání Boha s člověkem dívá z jiného zorného úhlu: „Pane, kdo smí bydlet ve tvém stánku?“ (Ž 15,1a). Jmenuje některé podmínky, které by měl splňovat člověk k tomu, aby mohl bydlet u Boha. Tyto dva pohledy si však neodporují – Bůh chce být s člověkem a dělá vše pro to, aby člověk mohl být s ním. I žalmistovy podmínky jsou v podstatě splnitelné jen proto, že Bůh nějak s člověkem je. Nebo si snad myslíš, že dokážeš být dobrý bez Boha?

Pavel v listu Kolosanům odhaluje tajemství, které bylo od věků skryté – „Kristus ve vás“ (1,27). Oznamuje pohanům, že i oni mohou být Božím příbytkem. I oni jsou schopni plnit Boží vůli a Bůh má v nich zalíbení. Možná si řekneš: „A copak na tom pohanům záleží? Není jim Kristus ukraden?“ Záleží. Možná o tom nevědí, ale víme o tom my, kteří milujeme Ježíše. Neboť víme, že Ježíši na nich záleží. Proto jsme povoláni dělat nejen dobré skutky, ale také ohlašovat Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání, aby lidé kolem nás mohli dát Ježíši první místo ve svém srdci.

Přesně to udělala Maria. Jistě později i ohlašovala Ježíšovo zmrtvýchvstání, ale zde Písmo říká, že si vybrala lepší podíl. Marta dělala skvělou věc – přijala Ježíše do svého domu a udělala mu hostinu. Marie udělala něco lepšího – přijala Ježíše do svého srdce a tam mu dala trvalé místo, nejen jednu hostinu.

Co myslíš, co patří k podstatě křesťanství? Chození do kostela? Ranní a večerní modlitba? První pátky? Ne. Být křesťanem znamená uznat svou hříšnost (v důsledku hříchu jsem mrtvý), přijmout záchranu (odpuštění a nový, věčný život), kterou nám Bůh dává v Ježíši Kristu, dát Ježíše na první místo ve svém životě a denně žít s ním. Ten život se mimo jiné projevuje účastí na slavení svátostí, každodenním rozhovorem s Bohem, čtením Písma, životem v malém společenství Církve, službou ve farnosti i v obci… Vím, nemáš na to čas. A na co máš čas?

Kristus na prvním místě. Jinak naše takzvané křesťanství je jen zvykem, tradicí, hodnotou…

Co může být lepší, než přijmout Ježíše do domu? Předat mu srdce.

Zpět