ZAMYŠLENÍ NA 14. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: MOCNÁ BEZMOCNOST

Všechna dnešní čtení jsou o bezmocnosti. Bezmocný je prorok Ezechiel, kterého Bůh posílá k odbojným synům Izraele,

aby věděli „že byl uprostřed nich prorok“. Jak to pro něj mohlo být frustrující – vynakládat úsilí, dělat ze sebe podivína, ohlašovat…, a přitom vědět, že není důležité, zda poslechnou jeho slova, ale jestli zjistí, že je mezi nimi Boží člověk.

Žalmista předkládá modlitbu v podobném duchu. Často se ji modlím, když čtu o přehmatech mocných, o ideologickém tlaku Evropské unie a jejích orgánů, ale také o nedostatečné Církve. Žalm 123 je voláním k Otci, k Tátovi, kterému nemusím vysvětlovat, proč něco chci, jen stačí volat „smiluj se nad námi“. Stačí zvedat oči k Pánovým rukám…

Pavel zcela otevřeně mluví o vlastní slabosti a o jejím významu, který je pro svět – i ten současný, ve kterém má síla a úspěch hlavní slovo – nepochopitelný. „Když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ Když odpouštím, když nekřičím, když se nestěžuji, ale jednám plný lásky navzdory odmítání svého okolí – tehdy dovoluji Bohu jednat a měnit svět. Pokud chci svět měnit sám, tak se naplno ukazuje, že silou nic nezměním. Mohu lidi ovládat, zastrašit, ale ne získat pro Boží dílo…

A i Ježíš je v dnešním evangeliu neúspěšný. Neboť ti, ke kterým přišel a mluvil, si mysleli, že ho znají – vždyť byl jejich rodákem -, a právě proto ho odmítli. „Odkud to má?“ Písmo říká, že se nad Ježíšem pohoršovali. Žil věrně s Bohem, byl jiní než oni.

Bezmoc. Nemáme ji rádi, ale právě ona je častou charakteristikou Božích sluhů. Konají Boží dílo, ale jsou si vědomi, že nejde o úspěch či slávu, ale o věrnost povolání. Kněží, manželé, zasvěcení, děti i mládež, starci – my všichni jsme povoláni být svědky Ježíše Krista svým způsobem myšlení, mluvením i jednáním. Možná vnímáme, že nic kolem nás se nemění, že vše zůstává při starém. Ale to ať nás neobírá o důvěru, že Bůh odpovídá na naši věrnost a koná v srdcích lidí, mezi nimiž věrně žijeme s Ježíšem.

Umíš z toho, co jsem napsal, vydedukovat, co je tvou mocí, silou? „Hledět na Pána, našeho Boha“ (srov. Ž 123, 2c).