ZAMYŠLENÍ NA 13. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: TANEC MÍSTO NÁŘKU

Dnešní první čtení z Knihy moudrosti je teologickým pohledem starozákonního svatopisce na život a na smrt, na původ člověka a jeho podstatu.

Je to jednoznačné konstatování, že Bůh vše stvořil pro život, zvláště člověka, který nosí v sobě Boží obraz. Smrt je důsledkem závisti ďábla.

Evangelium je praktickou ukázkou této teologické pravdy. Ježíš uzdravuje ženu trpící krvácením a křísí Jairovu dceru. Dokazuje, že Bůh „si nelibuje v zániku žijících“ (Mdr 1,13).

Žalm je velmi osobní odpovědí člověka, který zmíněnou teologickou pravdu zná a její pravdivost zakusil na vlastní kůži. Slova „můj nářek jsi obrátil v tanec“ (Ž 30,12a) jsou trefným vyjádřením toho, co prožívá ten, který zakouší Boží jednání ve svém životě.

A nakonec Pavlova výzva z Druhého listu Korinťanům k štědrosti – byť přímo s ostatními texty nesouvisí – je přirozenou věcí pro toho, kdo byl sám obdarován, kdo zažil, jak Bůh rozezpíval jeho srdce (Ž 30, 13a). Kdo dostal, rád dává. Kdo byl vysvobozen ze smrti, i jiným pomáhá smrti vzdorovat a nacházet radost v Pánu.

Máš ve svém životě chvíle, kdy jsi zakusil, že Bůh změnil tvůj nářek v tanec? Vyprávěj o tom lidem, zejména těm, kteří žijí v beznaději, v zoufalství (možná to potřebuješ říci sobě samému). Vyprávěj jim to však s modlitbou – řekni Tatínkovi, že ho miluješ, že je pro tebe nejdůležitější, že potřebuješ jen jeho, že jsi vděčný za všechno, co ti už dal i co pro tebe ještě připravil. A pak mu s důvěrou řekni: „Taťko, dej tomu člověku tanec namísto nářku.“ Tak jsi připraven jít a být společníkem trpícímu, opuštěnému. Společníkem, který přinese Boží požehnání.

Jednoduché, že? Tak Neseď a jednej! Tancuj! Zpívej! Neboť „Bůh všechno stvořil pro bytí“ (Mdr 1,14a), pro bytí v plném významu tohoto slova, ne pro živoření. Už tančíš?