ZAMYŠLENÍ NA 13. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: SMÝŠLENÍ

30.6.2020

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1 Kor 12, 3b).

Jsem mrtvý hříchu a žiji Bohu v Ježíši Kristu. Paráda! To je skvělý fakt, výborná zpráva pro každého, kdo žije s Ježíšem. Hřích nade mnou nemá moc. Pro hřích, tedy pro ďábla jsem beznadějný případ, neboť žiji pro Boha. Hřích to se mnou vzdal, protože zjistil, že nemá šanci v mém životě.

Smýšlíš tak, jak jsem to teď napsal?

Je to nádherné: „Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem“ (Řím 6, 11). Spojení s Ježíšem je jediná podmínka toho, aby zlo nade mnou nemělo moc, proto je to i jediná věc, o kterou se vyplatí opravdu naplno snažit. Ano, starám se o zahradu, chodím do práce, věnuji se rodině, sleduji politiku – ale to vše proto a jen proto, aby se utužovalo moje spojení s Ježíšem.

Četl jsem před pár dny v jedné knize myšlenku, že skutečným a jediným cílem celého křesťanství je sjednocení s Bohem. Pavel to vyjadřuje jinými slovy, ale říká totéž. Přímo přikazuje, abychom o sobě smýšleli jako o těch, kteří jsou spojeni, sjednocení s Bohem.

Smýšlíš takto o sobě?

Jsem hříšník. (Tuto větu jsem opsal od papeže Františka.) Ale jsem hříšník, na kterého se Bůh milosrdně podíval a povolal ho být s ním. Papež František při takovém popisu povolání celníka Matouše použil výraz, který se dá trochu krkolomně přeložit asi takto: „Ježíš se na něj omilosrdňujíce podíval a povolal ho.“ Přesně to se stalo mně, tobě milionům jiných, kteří jsme byli pokřtěni a vstoupili jsme do společenství s Ježíšem. Potom však přišli „farizeové a zákoníci“ a začali tvrdit, že důležitější jsou pravdy víry, svátosti, přikázání. Ano, jsou důležité. Ale musíme vědět, že mnohem důležitější je poznávat Milovaného (pravdy víry), s Milovaným se sjednocovat (svátosti) a s Milovaným kráčet po cestě spásy (přikázání). Čili všichni ti, které jsem označil jako „farizeové a zákoníci“, měli pravdu, dělali dobrou věc, jen zapomněli zdůraznit, že to vše je pro Milovaného, ​​s ním a v něm. Snížili laťku.

Potřebujeme neustále měnit smýšlení. Jít na hlubinu (či do výšek, zvednout laťku?). Uvedu to na příkladech. Přestaň se ode dneška modlit. Začni s Bohem mluvit. Přestaň chodit do kostela. Začni chodit na setkání s milovaným. Nezpovídej se: „Ráno a večer jsem se nemodlil pravidelně.“ Vyznej svůj hřích takto: „Ráno i večer jsem někdy svým postojem Bohu říkal, aby mi dal pokoj a nestaral se o můj život, že to zvládnu sám.“ Ať bych uvedl jakýkoli příklad, viděl bys, že jde o změnu srdce, vnitřního postoje. O vztah s milovaným.

Pokud takto změníš smýšlení, budeš mrtvý hříchu a budeš žít Bohu. To vůbec neznamená, že už nezhřešíš. Ale že nezůstaneš v hříchu, neboť nejvyšší prioritou bude pro tebe ustavičné spojení s Bohem.

Skvělá změna smýšlení, že?

Zpět na titulní stránku