ZAMYŠLENÍ NA 12. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: KOHO SE NEMÁM BÁT?

22. 6. 2020

„Nikdo nemůže říci: ‘Ježíš je Pán’, leč v Duchu Svatém“ (1Kor 12,3b).

Evangelium této neděle začíná větou: „Nebojte se lidí.“ Ale když si prohlédnete tento verš v Písmu, tak tam je toto: „Nebojte se jich“ (Mt 10,26). Po krátkém pátrání se dá snadno zjistit, že „jich“ se vztahuje na ty, co nás nenávidí. Tedy ne na lidi obecně, ale na konkrétní lidi, kteří nás nenávidí a pronásledují. Avšak i tato nenávist je ještě vymezena. Není to nenávist pro majetky či vztahy, ale nenávist pro Kristovo jméno.

A jsme doma. Víš o někom, kdo tě nenávidí pro Kristovo jméno? Já ne. A v tom je zřejmě i můj problém. Nejsem takovým hlasatelem Krista (životem ani slovem), že by to v synech tmy vzbuzovalo vůči mně nenávist. A v lhostejných lidech touhu milovat Boha.

Ježíš apoštolům říká, že všichni je budou nenávidět pro jeho jméno. Ale i tak je posílá hlásat: „Přiblížilo se nebeské království“ (Mt 10,7). Proč by je však měli lidé za to nenávidět? Neboť toto ohlašování obrací srdce lidí k věčnosti, vytrhává je ze zajetí pomíjivosti, vrací jim svobodu, kterou jim svět vzal. Všimni si, že svět kolem tebe je plný otroků: otroci alkoholu, otroci práce, otroci sexu, otroci mobilů, otroci her, otroci televize, otroci informací, otroci lhostejnosti a apatie, otroci kritizování, otroci konspirací, otroci zvyků (často vydávaných za podstatu křesťanství)…

Čeho jsi otrokem ty? Odpověď na tuto otázku se dozvíš poměrně snadno – je nějaká věc, nějaký vztah, způsob jednání, čeho by ses za žádnou cenu nechtěl vzdát (darovat, půjčit)? Odpověď na tuto druhou otázku je zároveň odpovědí na první. Ale zároveň to může být odpovědí na to, proč není nikdo, kdo by tě nenáviděl – neboť žiješ jako otrok (věcí, vztahů…), ne jako svobodný v Kristu.

Když nás dnes Ježíš vybízí nebát se lidí, je to zároveň výzva ohlašovat jeho radostnou zvěst. Tady nejde o to, aby ses v noci nebál člověka, kterého potkáš na ulici. Ale aby ses nebál ohlašovat Ježíšovo vítězství ze strachu, že se ti vysmějí, že tě odmítnou, že tě budou nenávidět a pronásledovat.

Dnešní evangelium se mě vůbec nemusí týkat. Pokud nebudu ohlašovat Ježíše, lidé tmy nebudou mít důvod mě nenávidět, neboť mě budou vnímat jako jednoho z nich. Nijak mě nebudou ohrožovat. To se však nesmí stát! Jsem přece synem světla (viz 1Sol 5,5). Jsem poslán jít v Božím jménu a být světlem v Pánu!

Hned dnes se začnu intenzivně modlit za lidi kolem sebe, aby na mém jednání viděli, že patřím Ježíši. A za sebe, aby můj život byl tak odlišný od života těch, co jsou ve tmě, aby viděli mé dobré skutky a zatoužili milovat Boha alespoň tak, jak ho miluji já. Možná to v někom vyvolá nenávist a pronásledování, ale s tím musím počítat. Sám Ježíš mě na to upozorňuje.

Neboj se žít jako ten, co miluje Ježíše. Pak se nemusíš bát ani zvrácených lidí (viz 2Sol 3,2).

Zpět na titulní stránku