ZAMYŠLENÍ NA 11. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BOŽÍ DÍLA

17.6.2018

Dvěma věcmi mě zaskočila dnešní čtení. První jsou projevy Boží moci – odlomí větvičku ze stromu, zasadí ji a vyroste z ní nový strom.

Dokonce způsobí, že suchý strom bude kvést. To jsou neuvěřitelné věci! V této symbolice pokračuje žalmista, když mluví o stáří člověka. Často jsou lidé ve vysokém věku už nemohoucí, nejednou bez zájmu o dění kolem sebe. Ale žalmista říká, že „i ve stáří budou přinášet ovoce, budou úrodní a plní svěžesti…“ (Ž 92, 15). Copak to není Boží dílo, když kolem sebe vidíme takové lidi? Tento žalm měl velmi rád můj otec, vnímal ho jako povzbuzení, když už byl na sklonku života. Pán Ježíš v evangeliu hovoří o tom, že zem sama od sebe přináší úrodu… Naším úkolem je zasít a pak sklízet. Čím mě však tyto texty zaskočily? Usvědčily mě z mých starostí. Jsou to totiž texty o naději. Bůh všechno dobře řídí a vše v jeho rukou přináší ovoce v pravý čas. Mým úkolem je být k dispozici – dělat to, co Bůh ode mě očekává, což je moje povinnost… Možná zalévat suchý strom…

A druhá věc, která mě zaskočila, je o schopnosti naslouchat, chápat. Tak Ježíš mluvil k lidem – jak byli schopni naslouchat, chápat (srov. Mk 4, 34). Vyvolalo to ve mně otázku, zda neposlouchám něco, co mi brání slyšet Boha, co mi nedovoluje chápat to, co mi říká. A hned jsem také měl odpověď – mé neustálé sledování dění ve světě. Jelikož pracuji na počítači, tak „v rámci odpočinku“ mnohokrát denně kliknu na různé informační stránky, abych věděl, co nového ve světě. Co když mi právě to brání slyšet Boha? Co když právě to blokuje mou schopnost naslouchat, chápat Boží věci? Tak jsem si řekl, že zkusím od pondělí týden nesledovat, co se děje ve světě. Víš, co se stalo?

Krátce po tomto rozhodnutí jsem četl text z Knihy Jozue. Je v ní tato věta: „Jozue za noci vstal a pohnul táborem“ (Joz 3, 1, překlad podle Neovulgaty). Udivila mě Jozue rozhodnost a jednání. V noci vstává, všechny vzbudí, vyhání je ze stanů a… Víš, co se v ten den stalo? Přešli suchou nohou přes Jordán. A ve mně se ozvalo: „Proč chceš čekat do pondělí? Není čas hned teď ‚pohnout táborem‘?“ A tak jsem hned v ten den přestal sledovat, co se děje ve světě. Dnes (v pátek, kdy píšu tento text), je to už třetí den, kdy v podstatě nevím, jak běží svět. A zjišťuji, že mi to nechybí. Víš, co se ten den stalo? Byl jsem osvobozen od závislosti na informacích. Mám více času mluvit s Bohem. Byl to můj malý „přechod přes Jordán“.

Najdi si někde kolem sebe „suchý strom“ – nevěřícího sousedova syna, otce, kolegu… a začni ho zalévat svou modlitbou. Uvidíš Boží dílo na tom člověku.

Odřízni ze svého srdce to, co ti brání poslouchat, chápat Boha, Boží věci. Zjistíš, že ti je lehčeji, radostněji, máš více klidu. Nečekej do zítra. Hned teď „pohni táborem“. Možná už dnes přejdeš Jordán…

Zpět na titulní stránku