Víno je dobré, ale co my, vinaři?

2.3.2018

Evangelium: Mt 21,33-43.45-46

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!‘ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: `Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné‘? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“ Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu, protože (lidé) ho považovali za proroka.

Zamyšlení:

Dnes máme možnost si přečíst velmi pěkné podobenství, avšak ne s nejkrásnějším názvem. Když si jen vezmeme, že vinice představuje Zemi, hospodář je Bůh, lidé jsou přirovnáni k vražedným vinařům. To určitě nikomu nezní jako kompliment. A to je také dobře, my lidé často potřebujeme slyšet příkřejší pokárání, neboť, bohužel, dobrá slova na nás platí čím dál tím méně. Ale pojďme k věci.

Bůh z lásky a s láskou vytvořil svou vinici, určil její správce, do kterých vložil svou plnou důvěru a kterým dal úplnou svobodu, a odcestoval. Neodešel určitě z lhostejnosti ani z lenosti, kdykoliv by ho Jeho služebníci potřebovali, byl tam pro ně, ale Jeho láska je velká v tom, že nenutí! A tak ani On je nechtěl do ničeho nutit, jediné, co od nich vyžadoval, bylo, aby Jeho vinici pěkně obhospodařovali. Samozřejmě, nebylo by to zdarma. Bohužel ale lidská ješitnost a žádostivost byla silnější.

Jelikož jsme si vzpomínali, že Bohu naše životy nejsou lhostejné, po čase se rozhodl poslat na Zem proroky, aby zkontrolovali Jeho vinici a převzali díl Jeho úrody. Ale vinaři se k nim chovali jako k zlodějům, jakoby oni jediní měli právo na tuto Zemi a mermomocí si ho uzurpovali, nehledě na to, že překračují všechny lidské a božské zákony. Život proroka nebyl a ani nikdy nebude lehký, to vědí všichni, ale že lidská ješitnost a pýcha naroste až do takových rozměrů, že se nezastaví ani před samým Božím Synem, to zabolelo i samotného Boha. Přičemž všechno pramení z prvotního hříchu, vidíš tam tu podobnost?

Naneštěstí pro vražedné vinaře, kterými se stáváme občas i my (Ptáš se kdy? Kdykoli se povyšuješ nejen nad ostatní, ale i nad samotného Boha myšlenkami, že TY víš i tak všechno nejlépe a že dokážeš rozhodovat o všem, o životě i o smrti – např. potratová ideologie a eutanazie; vždy, když se snažíš si přizpůsobit Boží zákon svým potřebám…), naštěstí pro ostatní. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Tak zní naše rčení, pramenící z čisté pravdy. Přece „kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným…“. Ježíš-Bůh byl, je a vždy bude základním kamenem naší víry, kterým nikdy nic neotřese, který naopak může otřást lidskou pýchou, ješitností apod. Ano, Jeho kámen je ostrý, často nás bolí, když nás obrušuje – komu by se dobře poslouchala kritika, farizeové se Ho snažili zbavit, ale myslím si, že určitě stojí za to! Odměna je nepopsatelná, ztráta příliš velká – věčné zatracení…

Plug and Pray:

Pane, nedovol mi, abych se i já přidal k vražedným vinařům tohoto světa. Prosím Tě, vždy když budu mít povýšenecké myšlenky, když se nebudu chtít podřídit tvým zákonům, když se budu bát nechat se obrousit Tvým kamenem, pošli mi do cesty někoho, kdo mě nasměruje na správnou cestu. Zároveň Tě chválím a velebím za to, jaký jsi velký, a jak nás máš rád takové, jací jsme, plní chyb a nelásky vůči Tobě či ostatním!

V akci:

Zkus se dnes zamyslet, zda se i ty nechováš někdy jako farizeové, kteří raději, než by změnili své chování a svůj život, aby byl v souladu s Ježíšovým slovem, se všemožně snažili vyhnout se pravdě a zničit / vyhnat ji.

Bonus:

Žalm 118

Zpět na titulní stránku