STAČÍ ROUŠKA NA ÚSTECH ?

21.3.2020

Zamyšlení na 4. neděli postní

1 Sam 16, 1b.6-7.10-13a; Jan 9, 1 – 41

První čtení a evangelium této neděle mají společné téma, které se týká schopnosti vidět. Evangelium popisuje, jak Pán Ježíš uzdravuje slepého a v knize Samuelově Bůh tohoto proroka napomíná, aby se při výběru nového krále díval srdcem a nehleděl na statnou postavu.

Asi každému se někdy přihodí zkušenost, že pro jednu věc, na kterou se zaměří, nevidí jinou. Mně se jednou stalo, že nějaký bezdomovec mě žádal o příspěvek na jídlo. Když jsem mu dal pár desítek korun, chtěl jsem vědět, jak s nimi naloží. Tak jsem ho z povzdáli sledoval, když zamířil do obchodního domu. Pak jsem ho přistihl, jak si kupuje krabicové víno.

Přitom jsem si ale uvědomil jednu věc, když mě někdo známý z kostela pozdravil. Kdyby mě nepozdravil, vůbec bych si nevšiml, že mám nablízku známého člověka. Uvědomil jsem si, že během sledování jsem vůbec nevnímal, které jiné lidi jsem potkal. Při přílišném soustředění na jednoho člověka jsem ostatní neviděl. Když prostě něco příliš upoutá naši pozornost, snadno přehlédneme jiné věci.

Každému je jasné, co teď poutá pozornost každého z nás. Opatření nás nutí stále zvažovat, co ještě můžeme a co ne a hlavně nezapomenout roušku, jakmile vyjdu z domu. Jestli ale při tom nepřehlédneme, jaké možnosti obrany jsou ty, které nám nikdo nepřikazuje? Dokážeme se na věc podívat Božíma očima jako Samuel, když vybral za nového krále v Izraeli mladičkého Davida? Kdo z nás například zařadil do své osobní ochrany proti koronaviru modlitbu se stejnou důsledností jako používání roušky.

Lidé ví, že i v této situaci musí jít do práce, musí jít nakoupit a zajistit potravu. Nám věřícím ale Pán Ježíš říká: „Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ Jak v této situaci myslíme také na zajištění duchovní stravy? Řada věřících je zvyklá věnovat pozornost duchovnímu životu pouze při návštěvě bohoslužeb. Teď se však ohledně prožívání naší víry má ukázat, jakou pozornost Bohu a všemu, co nás k němu vede, dokážeme věnovat ve svých domovech.

Samozřejmě je tu stále nabídka individuální duchovní služby, díky které je dovoleno přijít jednotlivě do kostela, vyhledat kněze, nebo ho pozvat k sobě. Je to příležitost ukázat, čemu skutečně věříme, když se i za této situace snažíme dostat ke svatému přijímání, případně využít svátost smíření nebo pomazání nemocných. Věříme Ježíšovým slovům, že máme nejprve hledat Boží království a vše ostatní nám bude přidáno?

Mezi věřícími, i když běžně navštěvují bohoslužby, bude zřejmě přístup k věci na různé úrovni. Např:

  • Nepovažuji to za tak důležité, abych se tím v této situaci zabýval.
  • Nemohu kvůli setkání s knězem riskovat zdraví své rodiny.
  • Důvěřuji Bohu, že se o mě postará, když se chci duchovně posílit Ježíšovými svátostmi.

A jak jsem na tom já? …

Jelikož je v této době společenství věřících odříznuto od společného prožívání víry, všem ze srdce přeji, abychom se o to více snažili přiblížit k Bohu tak, jak to kdo potřebuje, skrze našeho Pána Ježíše Krista a na přímluvu jeho Matky Panny Marie.

farář P. Josef Zelinka

 

Zpět na titulní stránku