Soudím, jak slyším. (A můj soud je spravedlivý, neboť nehledám svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.)

14.3.2018

Evangelium: Jan 5, 17-30

Ježíš řekl židům: „Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný.“ To byl další důvod, proč se ho židé snažili zabít: nejen, že rušil sobotu, ale také, že nazýval Boha svým vlastním otcem a stavěl se tak Bohu naroveň. Ježíš jim na to řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám ze sebe konat nic, nýbrž jen to, co vidí, že koná Otec; co totiž koná on, koná stejně i Syn. Vždyť Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud odevzdal Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal. Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám: Přichází hodina – ano, už je tady – kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. Já sám ze sebe nemohu dělat nic. Soudím podle toho, co slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“

Zamyšlení:

V dnešním úryvku z Písma nám Ježíš říká, že i přesto, že dostal život sám v sobě, koná jen to, co vidí v Otci. Bůh pracuje stále, proto i Ježíš pracoval v sobotu, přestože pro židy je to posvátný den určený k odpočinku. Bůh dává Ježíšovi i moc soudit druhé, protože je Synem člověka. Otevírá se nám zde několik tematických linií, po kterých se můžeme vydat: vztah Otec a Syn, vzory, podle kterých jednáme, rodičovská láska a vzájemná úcta, moc soudit druhé … Podívejme se na to, bez čeho se žádný náš den zřejmě neobejde. Hodnocení druhých. Posuzování lidí podle jejich vzhledu, jednání, toho, co jsme se o nich doslechli, vztahu, který s nimi máme. Ruku na srdce: kdo ještě nikdy nevyřkl špatný soud o jiném člověku alespoň v mysli? Naše myšlenky ovlivňují i ​​naše pocity a jednání. Někdy jsme velmi čitelní, a pokud i není v našem úmyslu druhému ublížit, umíme mu uškodit neverbální komunikací, kterou vysíláme do svého okolí (ošklivé pohledy, pohrdání, ignorování, obcházení na ulici…). Vzpomínám si na pasáž z Chatrče, kdy Moudrost mluvila s Mackem. Pro nikoho z nás není těžké stát se něčím soudcem. Mack soudil Boha i za to, že nechal skrze Adama proniknout hřích do světa. Dostal možnost rozhodnout, které ze svých dvou živých dětí by poslal do pekla a které do nebe, jednoho musel vybrat. Miloval obě stejně, nedokázal by jednoho poslat do zatracení i přes to špatné, co o nich věděl. Nakonec chtěl obětovat sebe, aby své děti zachránil. Stejně jako Bůh obětoval svého Syna proto, aby mohl zachránit nás. Proč si tedy myslíme, že máme moc soudit druhé, když je nad námi Bůh? Někdy jsou naše soudy velmi kruté, zvláště pokud nechceme odpustit. Neodpuštěním ale odsuzujeme i sami sebe k vnitřnímu vězení duše. Myslíš si, že to je to, co nám Bůh chtěl skrze Ježíše zjevit? Rada zní jednoduše: pokud posloucháš Boží slovo a uvěříš mu, tak budeš mít život věčný.

Plug and Pray:

Pane Ježíši, pomoz nám osvobodit se od vlastních soudů a nechat tuto parketu Tobě. Prosíme Tě o milost odpuštění druhým i sami sobě, když selháváme. Uč nás dnes šířit lásku a pokoj a odvrátit se od pokušení provést něco špatného. Amen.

V akci:

Pokud se ti dnes naskytne příležitost někoho pomluvit, kousni se do jazyka a odkloň téma důrazem na nějaké dobro.

Bonus:

Nesuď knihu podle obalu

Zpět na titulní stránku