Naděje, kterou lze vidět, není naděje…

31. 3. 2018

Evangelium: Mk 16, 1-7

Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby šly Ježíše pomazat. Záhy zrána první den v týdnu přišly k hrobu, když právě vycházelo slunce. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ Když se podívaly, spatřily, že kámen je odvalen. Byl totiž velmi veliký. Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

Zamyšlení:

Dnešní den musel být pro Ježíšovy učedníky a všechny, kteří v něho doufali dost těžký. Ježíš zemřel a byl pohřben. Situace, která vypadá být nezvratná a beznadějná. Jakákoliv další slova se zdají zbytečná.

Uvědomuji si, že Bílá sobota je pro mnohé z nás náročná právě v tom, že máme pocit, že se nezměnilo vůbec nic. Možná i máme víru, že se v našem životě stane zázrak, ale protože nevidíme výsledky, je pro nás frustrující čekat. Mnohdy se ptáme: „Nač to všechno? Kolik ještě?“ Čas čekání nám přijde jako totálně promarněný. A právě tehdy nám přichází na pomoc naděje. Učí nás vytrvat v tom, čemu jsme uvěřili. Častokrát bychom chtěli z bolesti Velkého Pátku hned přijít do vítězství Velikonoční neděle. Ale sobota je stejně důležitá. Je to čas, který slouží k našemu osobnímu růstu a budování. Problém však nastává tehdy, když se příliš upneme na to, že se věci musí udát hned, tak jak nás to dnešní doba učí. Avšak nenechme se zmást. Stůjme raději pevně na Slově, které je stále a neměnné: „Neboť v naději jsme spaseni. Ale naděje, kterou lze vidět, není naděje. Neboť kdo doufá v něco, co vidí? Ale pokud doufáme v něco, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.“ (Řím 8, 24-25)

Plug and Pray:

Ježíši, k Tvým nohám skládám své plány, touhy a sny… Odevzdávám ti každou část mého života, v níž teprve čekám na Tvé vítězství. Pomoz mi pochopit, že žít v odevzdanosti neznamená žít v beznaději. Amen.

V akci:

Když nás Bůh volá něco mu předat, chce naši důvěru a ne naše zoufalství. Znamená to, že přijímáme Boží vůli, ale opíráme se o naději. Zkus dnes popřemýšlet nad situacemi nebo oblastmi v Tvém životě, kde si se vzdal naděje a očekávání, že Bůh naplní své zaslíbení. Sedni si k Jeho nohám a předej mu i ty sny, které jsi nechal zemřít a vyznej mu, neboť On je – Bůh naděje a Bůh zázraků!

Bonus:

Jen ty mi dáváš naději

 

 

Zpět na titulní stránku