Můj osobní „Tábor“ s Ježíšem

12.3.2017

Evangelium: Mt 17, 1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

Zamyšlení:

Dnes nám chce Ježíš více odkrýt, kým je. Dnes nám sám Otec odkrývá, kým je pro Něho Ježíš a kým je Ježíš pro nás. Ježíš vyvádí své apoštoly na vysokou horu do samoty. „Tam se před nimi proměnil.“ Vybral si samotu. Můžeme být různými osobnostmi s různými vlastnostmi, více extroverti, jiní více introverti, ale každého z nás Ježíš volá na chvíli do samoty. Když za ním půjdeme, tehdy můžeme říci, stejně jako apoštolové:  „Pane, je dobře, že jsme tady.“ Pane jsem rád / ráda, že mě voláš k sobě ráno, večer, či v průběhu dne. Pouze tam poznáme slova Otce: „Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení. Toho poslouchejte.“ Všichni máme potřebu zažívat krásu a dobro Boha v tomto světě. Ve světě, kde občas potřebujeme dosvědčovat, že patříme Ježíši (ne však pouze slovy a dodržováním pravidel). Kolik krásy potřebujeme zakusit, když zakoušíme pokušení, období beznaděje, těžkých situací, když nás opustí někdo velmi blízký? Kolik krásy potřebujeme zakusit, abychom věřili, že každý člověk, kterého potkáváme, je stvořen k Božímu obrazu a je Božím veledílem? Kolik Boží krásy potřebujeme zakusit, abychom se nebáli vyjít na horu Tábor za Ježíšem do samoty a překonat průměrnost a povrchnost v oblasti víry? Pouze pokud půjdeme za Ježíšem a najdeme si čas přijmout Jeho pozvání každý den, můžeme být schopni vidět i více než jen dojmy a pojmy křesťanské víry. Pouze tam můžeme zakusit krásu Boha. Vždyť ji tak potřebujeme! Krása Boha ale může vytrysknout v našich srdcích jen skrze naslouchání Bohu. Víra je naslouchání Bohu. Sám Otec dnes v evangeliu říká: „Poslouchejte ho.“ I apoštolové „padli na tvář a velmi se báli“. Poslouchejme však Ježíšova slova: „Vstaňte a nebojte se!“ Nebojme se zakoušet dobro Boha. Nebojme se důvěřovat Mu.

Vždyť jak dokážeme mít radostné srdce a srdce svobodné milovat, pokud nežijeme tuto krásu? Věřím, že Bůh je krásný. A dobrý! Věřím, i přes bolesti, které mi život přinesl. Přes těžké situace. Přes zkoušky. Chci i dnes vyjít na Tábor. Chci tam vycházet každý den.

Plug and Pray:

Pane, chci být uvedený do Tvé přítomnosti. Pane, chci stát na půdě Tvé milosti. Každým krokem života chci přistupovat s úctou k Tobě, Pane. Padnu na tvář, když Tvá záře zasvítí kolem mne. Padnu i dnes na tvář v modlitbě. Chci Tě, Pane, poslouchat. Vždyť nikdo v nebi není jako Ty, nikdo na zemi Ti není rovný. Jsi Nejvyšší z nejvyšších. Skláním se, abych tě velebil. Amen. (Inspirované písní v bonusu)

V akci:

Vyhraď si dnes speciální „Tábor“, kam dnes půjdeš za Ježíšem připraven ho poslouchat. Všímej si, kdy a jak k Tobě Ježíš mluví.

Bonus:

Mluv, Pane, Tvůj služebník poslouchá!

Zpět na titulní stránku