Jaké byly Velikonoce a co dál?

18. 4. 2020

Zamyšlení k 2. neděli velikonoční

Máme za sebou velikonoční svátky, které jsme letos prožili podstatně jinak, než jsme zvyklí. Zajímavé pro nás jako křesťany by mohlo především být, jak se to dotklo naší víry. Jak jsme si například dokázali udržet duchovní obsah velikonoc, když jsme byli odtrženi od místního společenství církve a byli odkázání jen na přenosy televize nebo internetu? Jak jsme prožili Zelený čtvrtek, den, kdy Ježíš ustanovil svátost Eucharistie bez toho, že bychom tento nebeský pokrm také mohli současně přijmout? Jak jsme na Velký pátek vnímali Ježíšovu oběť na kříži za naši spásu, když jsme neprožívali liturgii v kostele s poklekáním a uctěním Kristova kříže?

A co se podařilo zachovat z ticha u Božího hrobu na Bílou sobotu? Jaký byl nakonec vrchol těchto svátků, který při velikonoční vigilii obnáší zejména slavnost velikonoční svíce a obnovu našeho křtu? Podařilo se nám, aby i doma vyniklo světlo svíce, které je znamení, že Kristus se stal svým vzkříšením světlem světa a udělat něco pro obnova našeho křestního vyznání?

Na velikonoce pak nyní navazuje neděle Božího milosrdenství, kdy si připomínáme, jak Pán Ježíš ustanovil svátost smíření a svěřil tuto službu apoštolům. Tuto službu však kněží mohli poskytovat jen v omezené míře a také jenom menší část věřících využila před svátky možnosti ke zpovědi, které dovoloval nouzový stav. To ale neznamená, že nelze jiným způsobem aspoň dát najevo, že stojíme o Boží milosrdenství, očištění duše a odpuštění hříchů.

Velmi by mě zajímalo, komu se jak dařilo udržet si tento obsah velikonoc ve svých rodinách nebo čistě osobním způsobem. Druhé čtení této neděle od apoštole Petra nám připomíná, jaké skvělé a trvalé dědictví máme připraveno v nebi, ke kterému máme přístup skrze víru. Pak ale dodává, že tato víra se zkouší jako zlato, které bývá čištěno v ohni.

Myslím, že i tato doba zkouší, za co stojí naše víra a že také o svátcích to mohlo vyplynout najevo. Doufám, že mnozí věřící touto zkouškou procházejí úspěšně a že jejich zkušenosti, postřehy a dojmy by mohly dalším věřícím dodat povzbuzení a inspiraci. Proto chci požádat vás, kteří byste se o nějakou zkušenost mohli podělit, abyste mi o ní napsali. Když se nemůžeme setkávat, mohli bychom sdílet svoji víru aspoň takovým způsobem. S vaším svolením bychom takové příspěvky zveřejňovali na farních stránkách nebo jako přílohu nedělních ohlášek.

Předem děkuji za každou vaši ochotu, která umožní, abychom nezůstávali odříznuti jako věřící od společenství, které v Kristu tvoříme.

P. Josef Zelinka

Zpět na titulní stránku