Čekat neznamená pasivitu, ale přípravu

10.12.2018

Evangelium na dnešní den: Lk 3,1-6

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

Advent je dobou očekávání. Čekání však není pasivní záležitostí. Je to čas přípravy. Čas aktivity, při které se dává do pořádku co je třeba. Lukáš píše o vyrovnávání chodníků a o zasypávání jam, aby příchod Krále byl důstojný. Často se mluví o potřebě připravit si i srdce nejen domácnost. Bohužel často se to ještě zanedbává.

Plug and pray:

Pane, otevři mé oči, abych spatřil, co je třeba vyrovnat a co je třeba připravit na Tvůj příchod.

V akci:

Pokud je v tvém životě stále něco, co jasně překračuje některé z deseti přikázání, odstraň to ještě dnes a rozhodni se nikdy se k tomu nevrátit, vyzpovídej se. Pokud nic takového není, i tak se vyzpovídej, aby zpověď nezůstala na poslední chvilku.

Bonus:

Jsem připraven jít za Ježíšem?!

Zpět na titulní stránku