ZAMYŠLENÍ NA 2. NEDĚLI ADVENTNÍ: ZVĚST

Kdysi se téměř každé evangelium, čtené při mši, začínalo slovy: „Za onoho času…“ Vzpomněl jsem si na to při čtení toho dnešního.

Neboť začíná zcela netypicky – ohlašuje začátek evangelia Ježíše Krista. Začátek radostné zvěsti. A víš, co je na tomto začátku krásné? Že nemá konec, že ​​neplatí „za onoho času“. Nikde v Písmu se totiž nepíše: „Konec evangelia Ježíše Krista.“ To je skvělé! Proč? Neboť Ježíšova radostná zvěst pokračuje a trvá dodnes a bude ohlašovaná až do konce světa.

Ne, nyní skutečně nemyslím na to, že do konce světa se budou v kostelech číst čtyři evangelia. Neboť evangelium Ježíše Krista nelze redukovat jen na nám známé čtyři knihy Bible. Evangelium Ježíše Krista je radostná zvěst o vysvobození, uzdravení, záchraně, chceš-li, o spáse. A tuto zvěst je povinen ohlašovat každý, kdo Ježíši uvěřil. Vlastně ani není třeba mluvit o povinnosti. Kdo uvěřil Ježíši, kdo přijal vykoupení, tak je oznamovatelem této radostné zvěsti jaksi automaticky – vždyť má lék na nejhorší nemoc lidstva, lék na hřích a vinu! Copak může mlčet? Copak snad můžeš mlčet?

Prorok Izaiáš, o němž se někdy hovoří jako o evangelistovi Starého zákona, to velmi trefně vyjádřil v dnešním čtení: „Mluvte k srdci Jeruzaléma a volejte k němu, že skončilo jeho otroctví a je odčiněna jeho vina“ (Iz 40, 2). Což to není zvěst, kterou otrok nejvíce očekává? Zvěst, po níž touží odsouzený na smrt?

I já jsem byl otrok, byl jsem odsouzen na smrt: „…mzdou hříchu je smrt“ (Řím 6, 23). Nyní se však raduji, protože jsem byl osvobozen, propuštěn na svobodu, byl mi dán nový život. Zaznělo mi evangelium Ježíše Krista, přijal jsem ho a raduji se ze života s Bohem.

Jak je to s tebou? Předpokládám, že pokud čteš tento text, zřejmě jsi pokřtěn, možná jsi byl dnes i na mši. Raduješ se ze svého osvobození? Vědí všichni kolem tebe, že patříš Ježíši, že v něm máš nový život?

Tvůj život je pokračováním evangelia Ježíše Krista. Tvé smýšlení, tvé mluvení, tvé jednání – to vše má být radostnou zvěstí o tom, že patříš Ježíši a těšíš se na jeho druhý příchod. Vím, mnoho křesťanů žije tak, jakoby Ježíš pro ně nic neudělal. Není radosti, není povzbuzení, samé reptání… Ale ty si vezmi k srdci slova proroka, vlastně slova samotného Boha: „Těšte, těšte můj lid!“ (Iz 40, 1). Pros dnes Božího Ducha, aby ti dal ochotu konat skutky, které budou všude zanechávat Kristovu líbeznou vůni, a buď připraven na to, že možná dostaneš i slova, která budou přímo radostnou zvěstí Ježíše Krista a přinesou někomu záchranu, vysvobození, očištění… spásu.