Promluva ze svátku Křtu Páně

Co to obnáší být Božím dítětem

Lk 3,15-16.21-22

Tuto neděli si připomínáme Ježíšův křest v řece Jordán. Je to jakýsi předěl mezi dobou vánoční a liturgickým mezidobím. Křtem je uzavřeno období od Ježíšova příchodu na svět, jeho dětství a skrytého života v Nazaretě. V tom nadcházejícím období církevního roku na křest navazuje všechno to, co souvisí s Ježíšovým působením a posláním. Tomu se věnujeme v týdnech liturgického mezidobí.

Dnes bychom mohli navázat na slova, která zazněla bezprostředně po Ježíšově křtu. Z nebe se ozývá hlas, který potvrzuje, kým Ježíš je. Nebeský Otec prohlašuje: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ Tato slova jsou ale důležitá pro každého z nás, kdo jsme pokřtění. Právě při křtu se rovněž stáváme milovanými dětmi Božími. Ne, že by k nepokřtěným měl Bůh menší lásku než k nám. Jenže Bůh dává každému člověku právo volby, jestli jeho dítětem také opravdu chce být.

Také rodiče mají právo ukázat, že chtějí, aby i jejich dítě bylo milovaným dítětem Božím a proto mohou nechat pokřtít i své malé dítě. Pochopitelně, že rodiče to mohou svému dítě přát, ale nemohou mu to vnutit. Proto se prakticky člověk stává dítětem Božím, až o to sám stojí.

K tomu je ale dobré vědět, co to vlastně znamená být milovaným Božím dítětem. Musíme brát v úvahu, že Ježíš sice je milovaným Synem Nebeského Otce a přesto ho Otec neuchránil před nesmírným utrpením křížové cesty a smrtí na kříži. Na jednu stranu jsme zahrnováni veškerou péčí a dobrodiním našeho Stvořitele. Jakmile se staneme vnímaví na projevy Boží péče o nás, můžeme ve svém životě pozorovat celou řadu různých věcí, které svědčí o tom, jak se o nás Bůh stará. Jednak Bohu vděčíme za vše potřebné k našemu životu, tedy za to, co mnozí lidé berou jako samozřejmost. Ale také se máme učit žasnout nad takovými projevy Boží prozřetelnosti, které jiní považují za náhody.

Na druhou stranu ale Boží láska k nám nespočívá jen v tom, že bychom měli být hýčkáni jako nějaká nemluvňátka. Láska Nebeského Otce k Synovy se projevila také velikou důvěrou v to, co bude Ježíš ochoten obětovat pro záchranu světa. Jestli máme být milovanými dětmi Božími, pak i nám chce Otec v nebi důvěřovat, že ve prospěch jeho plánu spásy dokážeme nasadit své síly. A jedině když tu důvěru opětujeme, můžeme pak i naplno objevovat vynalézavost jeho lásky k nám.

Když dovolíme Bohu, aby nás zahrnul do svých plánů, pak teprve objevíme, jaké je to dobrodružství být Božím dítětem. Jako kněz jsme ani nečekal, v jakých situacích někdy budu muset osvědčit svoji důvěru v Boha. Třeba když se jedna početná romská rodina ještě v Hulíně vetřela na faru pod záminkou žádosti o křest a každý se najednou zajímal o jiný obraz nebo sochu, někdo se ptal na svatý obrázek a najednou nebylo možné uhlídat, co na té faře kdo zrovna dělá. Než jsem je stačil vyprovodit pro nevhodné chování, stačili sebrat peněženku, kterou jsem měl v kapse bundy na věšáku.

Jednou za mnou přišel člověk, který tvrdil, že musí nějakým mafiánům zaplatit několik tisíc a ty peníze chtěl po mě. Když jsem mu nehodlal vyhovět, vytáhl pistoli, což byla pouze hračka na kuličky, ale vypadala jako pravá. Já jsem ale nad tím člověkem získal převahu právě díky zvláštní Boží pomoci. Když jsem se v duchu ptal našeho Pána, co mám dělat, dostalo se mi takového vnitřního ujištění, že se nemusím bát. A když ten člověk viděl, že se nebojím, tak to vzdal a vystřelil z pistole tu kuličku na zem.

Docela kuriózní jednou bylo, když na faru přišel člověk, který měl v ruce kufřík, a z něj trčely dva dráty. Tvrdil, že má v kufříku výbušninu, kterou může okamžitě odpálit. Přitom ale chtěl pouhých 100 korun, aby to neudělal. Dvakrát se mi stalo, jak jsem za bílého dne vyrušil lupiče, za kterými jsem běžel po Otrokovicích, abych viděl, o koho jde. Jenže na úspěšný hon jsem neměl dostatečnou kondici. Jeden kradl měděný parapet u kostela a druhý se dokonce dostal na faru a otevřel farní trezor.

Samozřejmě proti křížové cestě jsou takové věci maličkosti, ale je dobré počítat s tím, že snaha být Božím dítětem může člověka přivést i k takto nečekaným povyražením. Být skutečným Božím dítětem umožňuje, aby člověk důvěřoval, že i když se děje cokoliv, Nebeský Otec je se mnou a ve spojení s Ním má každá situace východisko.

otec Josef