Promluva z velikonoční vigilie

Ježíš chce být vítězem i v našem životě

Prožíváme nejvýznamnější liturgii celého roku a slyšeli jsme texty Písma, které taky mluví o nejdůležitějších věcech pro naši víru a spásu. Máme zde zprávy o tom, jak mimořádně Bůh působí v dějinách světa a vše je završeno Ježíšovým vzkříšením. Jestli je to ale všechno pravda, pak bychom měli i ve svém vlastním životě zakoušet něco podobného. Bůh vysvobodil Izraelity z otroctví, takže podobně i nás může zachraňovat před vším, co by nás mohlo spoutávat a omezovat. V druhém čtení jsme měli příslib nového života, který je přirovnáván k hostině, kde máme všechno zdarma. To nás vede k otázce, jak ve svém životě umíme čerpat ze všech Bohem nabízených milostí a darů Ducha svatého. V dalším čtení proroka Ezechiela dostáváme příslib, že nám Bůh dá nové srdce a svého ducha. Tím je umožněno to, co zde Bůh říká: Já způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je.

Texty Nového zákona se pak týkají samotného Ježíšova vzkříšení. Tím, že Ježíše vstal z mrtvých, potvrdil pravdivost i všeho ostatního, co je o něm v Bibli napsáno a předpovězeno. Na nás ovšem je, nakolik se to opravdu promítne do našeho života. Nakolik umožníme Bohu, aby nás vysvobozoval z našich slabostí. V jaké míře moc Boží lásky naplní naše srdce a zda v síle jeho ducha budeme naplňovat Boží vůli.

V tomto směru mohu děkovat Bohu za to, že mi vložil do srdce touhu naplňovat jeho vůli. Jenže i když toužím oslavit svým životem, jak je Bůh úžasný, musím přiznat, že to moc neumím, že mi to moc nejde. Rád bych k tomu uměl povzbudit i ostatní, ale co si s tím počít, jestli to na mě samotném není moc vidět.

Člověk pořád naráží na to, co by chtěl dopřát sobě místo toho, co by mělo být dopřáno oslavě Boží. Pochopitelně potom Boží velikost a dobrota nemůže v mém životě příliš vyniknout. Když jsem třeba u obrazovky nebo internetu, vždycky mám předsevzetí, že nechci na sebe nechat působit nic poskvrňujícího. Jenže stačí trošku polevit a člověk si řekne, že něco málo na rozptýlení a odreagování si může dovolit. Něco zcela neškodného a mravně nezávadného.

Kdybych si raději řekl, že ten čas věnuji našemu Spasiteli. Jak to, že v tu chvíli nehledám příjemné a milé chvíle raději u našeho Pána? Místo toho se chci zabavit něčím jiným, než co mi nabízí Bůh, jenže to umí ďábel hned využít.

Velmi výstižná je v tom směru pohádka o Smolíčkovi. Jezinky mu slibují: jen dva prstíčky si ohřejeme a hned zase půjdeme. Ale jakmile Smolíček otevře dveře na dva prstíčky, Jezinky se vecpou dovnitř a Smolíčka odnesou, aby ho vykrmily a snědly. To je výstižný příklad ďábelské taktiky. A někdy je člověk nepoučitelný a vždycky znovu je ochoten těm dvěma prstíčkům otevřít.

Ještě, že je Pán tak milosrdný a jeho oběť za nás umožňuje vždy znovu přijít ve svátosti smíření poprosit o odpuštění. Jenže ono nestačí svědčit svým životem jen o tom, jak je Bůh milosrdný. Teď oslavujeme, že Pán Ježíš vstal z mrtvým a přemohl moc zla a hříchu. Takže jedině, když to jeho vítězství bude vidět i v našem životě, můžeme naplno svědčit o tom, jak úžasný je Bůh.

Toto vítězství se projeví třeba tehdy, když odpustíme tomu, komu jsme odpustit neuměli, když někdo má roky zlozvyk brát jméno Boží nadarmo a přestane s tím, když pozdravíme člověka, s kterým jsme se dlouho nezdravili, když se zastavíme s tím, kterého jsme dosud nevšímavě míjeli. Jeho vítězství je zvlášť důležité ve všem co poskvrňuje či ovládá naše smysly, když se s jeho pomocí podaří od něčeho takového se odpoutat.

Většinou je to proces na celý život, ale důležité je nezůstat v tomto směru stát na místě. Ježíš už přemohl moc zla a hříchu a naším úkolem je aspoň po sebemenších krůčcích se k tomuto vítězství přibližovat. Je třeba neustále hledat, jak se Bohu více otevřít a přiblížit. Jedině když v sobě obnovíme a posílíme toto odhodlání, bude mít i slavení Velikonoc skutečný smysl.

otec Josef