Promluva z 4. neděle adventní

K čemu je přinášení obětí?

Žid 10,5-10; Lk 1, 39 – 45

V druhém čtení z listu Židům dnes zazněla věta: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. Co vlastně znamenají ta slova: „Připravils mi tělo.“ Ve Starém zákoně najdeme řadu příkladů, proč Židé přinášeli Bohu nejrůznější krvavé či nekrvavé oběti. Některé měly vyjadřovat vděčnost Bohu, ale nejčastěji šlo o oběti přinášené na odpuštění hříchů a tím také kvůli získání obřadní čistoty. Otázka je, proč byly ve Starém zákoně tyto obřady Bohem ustanoveny, když najednou v Novém zákoně najdeme tvrzení, že Bůh takové oběti nechtěl.

Bohu zřejmě nejde o samotné přinášení obětí, ale o proměnu lidského srdce. Přinést nějakou oběť mělo vyjádřit, že je člověk ochoten vzdát se něčeho, co mu překáží ve spojení s Bohem. Jenže lidé často sklouzli k pouhému formálnímu plnění rituálů a takové oběti opravdu Bůh nechce.

Možná že i naše předchozí generace se často držely jen formálně různých náboženských obřadů a rituálů, protože to vyžadovalo prostředí, ve kterém vyrůstaly a žily. Ale jakmile se poměry začaly měnit, pokud lidi nedržel skutečný vztah k Bohu, pochopitelně začali postupně společenství církve opouštět. Myslím si, že nejprve doba komunismu a pak doba konzumu protřídila ve společnosti, kdo je skutečně věřící a kdo se jen tak nějak vezl. Proto bych rád pogratuloval vám všem, kteří věrně i v dnešní době tvoříte společenství věřících, protože vaše víra zřejmě obstála v tomto tříbení současného světa.

A jedině s opravdovou vírou můžeme proniknout k tomu, co je pro naše spojení s Bohem podstatné. Na závěr toho úryvku z listu Židům totiž zazněla věta: „Obětováním těla Ježíše Krista jsme posvěceni jednou provždy. To znamená, že k Bohu můžeme přijít jedině díky tomu, s jakou láskou se Ježíš za nás obětoval. A to taky potřebujeme vzít za své, aby žádné naše oběti, obřady a projevy víry nezůstaly jen na nějaké formální rovině. Kvůli posvěcení a proměně našeho života se Bůh pro nás stal člověkem, což apoštol Jan popisuje tak, že Slovo se stalo Tělem. O tomto tělu tedy je řeč v tom dnešním úryvku. Ta slova, “Připravils mi tělo“, se týkají Kristova Těla připraveného k oběti.

Až když svůj život propojíme s Kristovou obětí, získává i naše víra úplný smysl. Bez toho nám žádné chození do kostela, žádné obřady a svátosti nebudou nic platné. Jenže spojit se jeho obětí obnáší, že budeme ochotni také něco obětovat. Někdo může mít pocit, že obětovat něco pro Boha znamená obětovat svůj čas na mši, na modlitbu, četbu Písma atd. Jestli si takto někdo představuje oběť, tak je úplně vedle. Tohle totiž není oběť, ale prostředek, jak čerpat z Bohem nabízených darů a milostí. Díky tomu můžeme v sobě nechat působit sílu Ducha svatého a v této síle pak můžeme být schopni také něco obětovat. Oběť je teprve to, když mě bude následování Krista bolet. Když zůstat věrný Kristu obnáší překonat třeba i velké obtíže a překážky. Tím se také důkladně prověří a osvědčí naše víra. Taková víra pak také druhým poskytuje věrohodné svědectví.

Samozřejmě, že se víra osvědčí i jiným způsobem, třeba takovým, jak to vidíme v dnešním evangeliu. Když Maria přišla navštívit Alžbětu, ta jí říká, že je blahoslavená, protože uvěřila tomu, co jí bylo řečeno od Pána Boha. Na Marii není nejcennější to, že je Matkou Vykupitele, ale její postoj víry. Ona se dává s důvěrou Bohu k dispozici takovým způsobem, že Bůh v jejím životě pak může vykonat obdivuhodné dílo. Ctít Pannu Marii má význam především v tom, že se od ní tomuto postoji víry učíme.

My totiž žijeme v době, kdy se hodnotí zejména to, jaké úspěchy člověk dosáhne a kolik toho vykoná. Život Panny Marie nebyl založen na tom, kolik toho sama vykonala, ale rozhodující bylo, kolik toho skrze ni vykonal Bůh. V tomto spočívá skutečný křesťanský život. Víra člověka, který chce ukázat, kolik toho dokáže udělat pro bližní, pro církev a pro Boha, může být zatížená duchovní pýchou. Nám ale nemá jít o vlastní výkon, ale o to, aby i v našem životě jednal sám Bůh. A jestli chceme o vánocích dobře oslavit Ježíšův příchod na svět, pak poctivě hledejme, jak dát prostor tomu, s čím On chce přijít ke mně osobně a čím On chce můj život naplnit.

otec Josef