Promluva z 32. neděle v mezidobí

10. 11. 2020

Existuje očistec?

1 Sol 4, 13 – 18; Mt 25,1-13

Máme za sebou 1. listopadový týden, kdy více myslíme na naše zemřelé a na toto téma pěkně navazují i čtení dnešní neděle. V listě apoštola Pavla jsme slyšeli, že pro zemřelé nemáme truchlit jako ti, kteří nemají naději. Ve spojení s Ježíšem je přece Bůh přivede k životu. A stejně i my máme být jednou uchváceni vstříc Pánu, abychom pak s Ním byli už navždycky.

Jaké je ve skutečnosti naše očekávání toho, co má být na věčnosti? Těšíme se do nebe a podřizujeme tomu opravdu svůj současný život? Ono je ale i mezi věřícími obvyklejší, že se takovou otázkou příliš nezabývají. Teď na nás přece doléhá tolik starostí o současný život, a když se budeme řádně starat o dobrý život na zemi, tak není důvod se bát, že bychom přišli o ten věčný v nebi.

Dnešní podobenství z evangelia nás ale učí, jak je důležité být dobře připravení ke vstupu na onu věčnou hostinu v nebi. Do hodovní síně vešly jen ty dobře připravené a prozíravé panny. Těch pět, které zůstaly venku, přitom nedělaly nic špatného. Jenom nebyly připravené ve chvíli, kdy mohly vejít na hostinu. Je to obraz toho, že člověk, který v okamžiku své smrti není připravený na setkání s Bohem, nemůže vejít do jeho blízkosti a společenství s ním.

Tím se dostáváme mimo jiné i k tématu očistce. I když člověk přijme milost spásy a vykoupení, dokud jeho duše není zcela proměněna k obrazu Božímu, nemůže před Boha předstoupit. Proto je třeba projít určitým procesem očišťování a proměny do Kristovy podoby.

Tuto nauku o očistci zřejmě ne všichni věřící berou opravdu vážně. Mnohé nekatolické církve skutečnost očistce zcela popírají, ale i u mnoha katolíků je vidět, že se touto otázkou nějak moc nezabývají. Pokud by to všichni věřící brali vážně, musely by tu být v uplynulém týdnu před kostelem velké fronty každý den, kdy byla příležitost ke svatému přijímání. To je totiž jedna podstatná podmínka k tomu, abychom mohli prospět svojí modlitbou duším v očistci. Jenže když nemůžeme být všichni společně na mši svaté, mnozí klidně zůstali doma, i když bylo možné přijít k přijímání individuálně. Když není k dispozici to, na co jsme zvyklí při mši svaté, tak řada věřících po duchovní stránce složí ruce do klína a nevyužije ani ty možnosti, které máme.

Proto jsem velmi vděčný všem věřícím, kteří ukázali skutečně živou víru, a bylo pro mě povzbuzením, když přicházeli jednotlivě do kostela za účelem modlitby a přijetím svátostí. Ve dnech prvního týdne listopadu, kdy díky modlitbě a svátostem byla možnost zvlášť účinně pomáhat duším v očistci, využilo tuto možnost 10 – 15 věřících za den. Nebyli to ale pokaždé jiní. Někteří se takto snažili využít tuto možnost opakovaně a zvláště z jejich přístupu jsem měl radost. Ovšem celkový počet těch, kteří takto svoji víru projevili, moc radostný není.

Někdo se může hájit tím, že o očistci v Bibli nic není. V Písmu svatém sice slovo očistec opravdu nenajdeme, ale nauka o něm přesto z Bible vychází. Na skutečnost očistce upozorňuje třeba text z 1 Kor.( 3, 11 – 14.) Podle tohoto popisu ti, kteří stavěli obrazně řečeno svůj život z drahých kovů, to znamená, že ho stavěli na plnosti Božích darů a milostí, rovnou dostávají věčnou odměnu. Ti, kteří stavěli ze dřeva a ze slámy, to znamená, že se nevzepřeli Bohu, stavěli svůj život na něm, ale ne příliš kvalitně, sice budou také zachráněni, ale nejdříve projdou obrazně řečeno ohněm, tedy jakýmsi procesem očišťování.

Evangelista Matouš navíc píše, že hříchy proti Duchu svatému nebudou odpuštěny ani v tomto věku, ani v budoucím. Z toho se odvozuje, že odčinění některých vin, pokud nenastane v tomto věku, může být dosaženo v nějakém budoucím věku, tedy v očistci. Navíc ve prospěch nauky o očistci hovoří pisatel 2. knihy Makabejské, když popisuje, jak se Juda Makabejský modlí za padlé bojovníky a přináší za ně oběť. Kdyby neexistoval očistec, bylo by takové počínání zbytečné. Pak by také byly zbytečné naše pohřební obřady, modlitby za zemřelé, odpustky pro duše v očistci a také to, když oběť mše svaté přinášíme za konkrétní zesnulé osoby.

Z některých vizí mystiků vyplývá, že kdybychom věděli, jaké to je v očistci, dělali bychom všechno proto, abychom tam nemuseli. Zkuste si vybavit něco, na co jste se v životě nejvíc těšili. Nebo na co by se mohl člověk těšit opravdu moc. A najednou v okamžiku, kdy už je ten pravý čas to prožít, zažít něco velmi krásného a radostného, by vám v tom něco bránilo. Jak těžké by bylo takovou překážku snášet, to se dá přirovnat k očistci.

V očistci ale už člověk pro překonání této překážky nemůže nic dělat a musí nechat na Bohu, co on potřebuje s duší člověka udělat. Nám věřícím na zemi je ale dána možnost podat těmto duším pomocnou ruku. Současně je to ale pro nás výzva, abychom se snažili roznítit svoji touhu po životě s Bohem natolik, že už nám při přechodu na věčnost nic překážet nebude.

otec Josef

Zpět