Promluva z 27. neděle v mezidobí

7. 10. 2020

Flp 4, 6 – 9; Mt 21,33-43

Není těžké rozpoznat v podobenství o vinici, jaké osoby tu má Ježíš na mysli. Hospodářem vinice je sám Bůh, vinaři jsou představitelé vyvoleného národa, poslové jsou proroci v Izraeli, kteří byli často odmítáni i pronásledováni a synem, kterého vinaři zabili, je Ježíš. Vinicí je celý národ, který má sloužit Božímu dílu spásy. Protože se ti vinaři, tedy židovští představitelé zpronevěřili svému poslání, starost o věci Božího království bude svěřena těm, kteří se postarají, aby užitek z vinice patřil skutečně Bohu. Těmi novými vinaři jsou všichni křesťané shromáždění v Kristem založené církvi. To je asi stručný výklad těchto Ježíšových slov.

Takže to podobenství se dotýká každého z nás, jak si jako nový Boží lid vedeme na Pánově vinici. Jaké ovoce přináší konkrétně naše farnost ve prospěch Božího království? Bohu díky, že máme ve farnosti tým lidí, kteří se starají o zajištění bohoslužeb, úklid a výzdobu, kteří se zapojí, když se pořádají farní akce, kteří jsou ochotni zabývat se pastorační prací ve farní radě. Máme zajištěnou hudbu a zpěv, který teď na čas budeme muset oželet. Máme scholu, která dokáže připravit skvělé vystoupení, jak jsme to zažili v pondělí.

Ale taky je otázka, kdo v té schole bude zpívat za několik let. Kde jsou třeba děvčata, která byla u 1. svatého přijímání, když jsem je zval, aby přišla zpívat na dětskou mši svatou? Máme tu nějaké vytrvalce z řad velkých ministrantů, ale co kluci mladšího školního věku? Dejme tomu, že jako kněz, který pořád ještě má nějaké žáky v náboženství, neumím tyto děti oslovit a získat. To ale neznamená, že by tu nemohla působit síla Boží milosti, které je na prvním místě důležitá k jakékoliv obnově v církvi, tedy i víry v naší farnosti. Jenže prostor k tomu, aby se působení Ducha svatého mohlo víc projevit, nezáleží jen na knězi. Záleží na přístupu všech věřících. A jestli nám ubývá lidí v kostele a dětí v náboženství, musíme zjistit, co je třeba změnit v tom, jak se jako věřící účastníme práce na Boží vinici.

V tom podobenství o vinařích byl hlavní problém v tom, že oni sice pracovali na pánově vinici, ale chtěli z toho mít užitek jen pro sebe. Nedbali na to, jaký užitek má mít pán vinice. Takové nebezpečí ale hrozí i nám věřícím dokonce i případě, že chceme být užiteční na Boží vinici. Řada věřících je ochotná ujmout se nějaké činnosti v církvi nebo ve farnosti, ale třeba to dělají čistě po svém, pro svůj dobrý pocit. Problém může nastat díky tomu, když někdo v církvi sice chce něco dělat pro Boha, ale bez Boha.

Pak je otázka, zda Bůh stojí o takovou snahu, kde si něco děláme po svém a jemu v tom nedáme místo. Aby to, co děláme pro Boží království, mělo cenu, nejdříve musíme čerpat z toho, co Bůh dělá pro nás.

Někdy ale věřící mají pocit, že když přijdou na mši svatou, tak je to nějaký výkon, který my uděláme pro Boha. Jakoby to pravé křesťanství spočívalo v tom, že jsme ochotní chodit do kostela a tím něco pro Pána Boha dělat. To je ale pěkná pitomost. Na mši svaté je přece úžasné to, co dělá Pán Ježíš pro nás a ne my pro něj. On nás chce zahrnout svojí milostí, sytit svým slovem, vlévat světlo do našich životních situací, posilovat nás svátostí eucharistie a provázet svým požehnáním.

Jenže lidi to mají často zaměněné. Když dělají něco, kde mají pocit, že to Bůh ocení, pak už pro něj nemusí dělat i to, že půjdou ještě na mši. Myslím, že v každé farnosti jsem se s tím při nějaké příležitost setkal. Když se někde chystala nějaké větší oslava nebo akce, kde mše svatá byla součástí širšího programu, vždycky se našli věřící, kteří na tu mši svatou nešli, protože přece pro Pána Boha měli ten den udělat jiné věci. Tak si můžeme začít zakládat na tom, co my jsme ochotni udělat pro Pána Boha a klidně necháme stranou to, co chce Bůh dělat pro nás.

Právě proto, abychom dávali prostor tomu, co chce v naší farnosti a pro nás dělat Pán Ježíš, vybízím k modlitebnímu nasazení. Pěkně nám to připomněl apoštol Pavel v dnešním druhém čtení: Ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

Děkuji všem, kdo se za naši farnost modlí. Zvláště ale těm, kdo se setkávají k jakékoliv společné modlitbě, protože to sám Pán Ježíš zvlášť zdůrazňuje jako velmi důležité. Proto jsem se ptal při prvním setkání nové farní rady, jestli by měli nějaký návrh, jak společné modlitební nasazení v naší farnosti rozvíjet. Tak se objevil návrh setkat se občas ke společné modlitbě za obnovu víry v naší farnosti v neděli odpoledne v kostele. Kdo by se chtěl přidat, první příležitost bude příští neděli v 16 hod.

 

Zpět