Promluva z 2. neděle v mezidobí

Jaké místo mají zázraky v naší víře

Jan 2, 1 – 12

V evangeliu dnes slyšíme o tom, jak Ježíš zázračně proměnil vodu ve víno. Je to na počátku Ježíšova působení a jde o jeho první zázrak, který je v evangeliu zaznamenaný. Na to pak navazuje důležitá poznámka, že tím Ježíš zjevil svoji slávu a tehdy v něj jeho učedníci uvěřili.

To znamená, že oni neuvěřili na základě Ježíšova učení nebo díky tomu, jak se jim jako jejich Mistr věnoval, ale až v okamžiku, kdy udělal něco, co přesahuje přirozené lidské síly. Z toho plyne otázka, nakolik jsou zázračná znamení nebo nějaké divy důležité pro utváření víry. Je řada podobných případů, kdy lidé měli spoustu poznatků o Bohu, o různých nevysvětlitelných skutečnostech, ale skutečně uvěřili až v okamžiku, kdy se sami stali svědky nějaké zázračné události podobně jako Ježíšovi učedníci.

Mnoho věřících zase žádný okázalý zázrak nevidělo, ovšem jejich víra roste díky nenápadným projevům Božím, v kterých objevují nepatrné zázraky všedních dnů. Když získáme vnímavost na to, jak Bůh sice nenápadně, ale při tom významně působí v našem životě, nemáme pak potíž věřit i těm mimořádným Ježíšovým zázrakům, i když jsme u žádného takového zázraku nebyli.

V době Ježíšově se ale našli i takoví lidé, kteří byli svědky jeho zázraků a přesto zatvrzele odmítali uznat, že Ježíš je Boží Syn. To samé ale platí i o moderních dějinách, kdy nějaké nevysvětlitelné věci lidé vnímají jako nějaké senzace, zajímavé záhady, ale Boží moc v tom nejsou ochotní vidět. Ten, komu ovšem k posílení jeho víry pomohou zázraky, může jich v dnešním světě najít docela velkou řádku. Můžeme třeba začít zjeveními Panny Marie na různých místech, z nichž ta nejznámější trvají v Medžugorii už přes 40 let. Zázračných uzdravení se najde celá řada. Některé jsou také prověřené z odborného lékařského hlediska, což se děje hlavně před svatořečením nových světců. Pak je možné seznámit se s tím, jaká uzdravení se v nedávné době stala na přímluvu Jana Pavla II., Matky Terezy, předloni blahořečeného patnáctiletého chlapce Carla Acutise atd. Carlo Acutis je známý navíc tím, že vytvořil na internetu webové stránky o eucharistických zázracích z celého světa, při kterých došlo například k tomu, že z hostie začala kapat krev nebo se v ní objevila tkáň lidského těla.

Z jiného soudku pak jsou znamení světců, jejichž těla nepodléhají rozkladu, z některých vychází zvláštní vůně nebo vytéká aromatický olej. Pak jsou zázraky, které se opakují pravidelně každý rok. V Neapoli je v katedrále v ampulce zaschlá krev mučedníka sv. Januária a od 14. století dochází pokaždé v den jeho svátku ke zkapalnění krve. Kaple Božího hrobu v Jeruzalémě je známá zázrakem Božího světla a to už od 4. století. Vždycky o velikonocích jsou zhasnuty všechny svíce a olejové lampy. Patriarcha se zhasnutou lampou vejde ke Kristovu hrobu a zde během modliteb se objeví Boží světlo, které zapálí tuto lampu. Každoroční opakování je doloženo od 12. století. Po staletí je také součástí obřadu, že vojáci, kteří nejsou křesťané, prohlédnou patriarchu, že u sebe nemá žádné zápalky.

Další kategorií je vznik obrazů nevysvětlitelným způsobem. Snad nejznámější je obraz Panny Marie ze 16. století v Mexiku v Guadalupe. Ten se objevil na plášti jednoho indiána, kterému se ukázala Panna Maria a to z toho důvodu, aby tehdejší biskup tomu indiánovi uvěřil a nechal na místě zjevení postavit kostel. Po této události během pár let přijalo katolickou víru asi 8 milionů Aztéků. Vědecké zkoumání obrazu ukázalo, že obraz nebyl vytvořen malbou a že nevznikl žádnou na zemi známou technikou. Navíc se při zkoumání obrazu zjistilo, že ve zřítelnici oka Panny Marie je mikroobraz, který zachycuje scénu, když onen indián rozvinul svůj plášť před biskupem.

Není tedy pochyb, že mimořádná Boží znamení hrála velkou roli pro posilování a utváření víry po celou dobu křesťanských dějin. Současně ale vždycky platí, co řekl sám Ježíš Tomášovi, když si mohl sáhnout na jeho rány po ukřižování: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš sám odepřel zázraky třeba králi Herodovi nebo farizeům, kteří se jich dožadovali. Evidentně je ale poskytne mnohým, kterým to prospěje na cestě ke spáse.

Z různých zkušeností vyplývá, že někdo prosil aspoň o nějaký malý zázrak a nestalo se tak, a někdo prosil opravdu velmi odvážně o hodně velký zázrak a Bůh to udělal. Není prostě možné najít nějaký návod, jak se stát svědkem zázraku. Je to zcela věc Boží, že někdy takto Bůh něčí víru posílí a někdy už na opravdu velkou víru zázrakem odpoví. A jiného člověka zase vede tak, že se musí obejít bez takových citelných zázraků. Myslím si, že Bůh působí podle toho, jak velkou touhu a otevřenost u člověka nachází. Když někomu ještě schází hlubší víra, ale má velkou touhu dostat se k Bohu blíž, pak si ho Bůh přitáhne právě tím způsobem, jaký on potřebuje. A právě to, že člověk se více Bohu otevře a odevzdá, jsou ty nejdůležitější zázraky, i když k tomu dojde třeba způsobem, který není ničím zvláštní.