Promluva z 2. neděle po Narození Páně

V čem spočívá pravá moudrost

Jan 1, 1-18

Od půlnoční mše svaté jsme při bohoslužbách postupně pročítali události a různé souvislosti ohledně Ježíšova příchodu na svět. Dnes ale máme v biblických textech určitý rozdíl v tom, co jsme obvykle slýchali od počátku vánoční. Dnešní čtení už nepopisují děj nějaké události, nějakého příběhu. Proto může být pro někoho i obtížnější soustředit se na obsah, nebo si teď vybavit, o čem to vlastě bylo. Jenže v Písmu svatém si nemůžeme vystačit jen s četbou biblických příběhů, ale potřebujeme také vědět, jak se to dotýká našeho života. Takové texty pak vyžadují i více soustředěnosti a přemýšlení, jako třeba i obsah dnešních čtení.

První i druhé čtení se týká toho, v čem spočívá skutečná moudrost a že je to dar Boží. Jak píše apoštol Pavel, je to Otec slávy, který nám může udělit dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat. Takový dar také potřebujeme, abychom mohli proniknout do učení, které zaznělo při četbě z evangelia. Dnes jsme slyšeli, že na počátku bylo Slovo a to slovo byl Bůh. To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Co si ale z toho máme vzít pro sebe? Jak se nás to dotýká? K tomu právě potřebujeme Ducha svatého, aby nám ten smysl odhaloval. Jenom obyčejné lidské rozumování tady nestačí. Boží moudrost totiž bývá zcela jiná než moudrost lidská. A na to bychom se mohli zaměřit.

O tom pěkně svědčí jeden příběh, který popisuje Rick Joyner, pastor jednoho amerického sboru. On ve svých knihách prezentuje proroctví a popisuje vize, kterých se mu dostalo od Boha. Jednou se mu dostalo vidění, ve kterém popisuje následující rozhovor s Ježíšem v nebi.

Ve vidění jsem spatřil muže horlivě sloužícího Pánu. Neustále svědčil lidem, vyučoval a navštěvoval nemocné, aby se za ně modlil. Byl velmi horlivý pro Pána. Potom jsem viděl jiného muže, očividně vandráka nebo nějakého bezdomovce‘. Tu se mu přitoulalo do cesty malé kotě a on do něho začal kopat, ale pak se zastavil.

Pak se mě Pán zeptal, který z těchto mužů jej více těšil. Ten první,“ řekl jsem bez váhání., Ne, ten druhý, ” odpověděl a začal mi vyprávět jejich příběh. První byl vychován v nádherné rodině, která Pána vždy znala. Vyrůstal v kvetoucím církevním sboru a potom navštěvoval jednu z nejlepších biblických škol. Dostalo se mu obrazně řečeno sto dílů Boží lásky, ale on jich využil jenom sedmdesát pět.

Druhý muž se narodil hluchý. Byl zneužit a do osmi let, kdy ho našly úřady, ho drželi v tmavém chladném podkroví. Pak byl přesouván z jednoho ústavu do druhého, kde zneužívání pokračovalo. Nakonec se ocitl na ulici. Aby to vše překonal, dostal v porovnání s prvním jenom tři díly Boží lásky. On ji však do poslední částečky spotřeboval na překonání zuřivosti ve svém srdci, aby zabránil ublížení kotěti.

Nyní jsem se v nebi díval na tohoto muže, krále sedícího na trůnu mnohem slavnějším, než by si byl Šalomoun vůbec mohl představit. Pán pokračoval: Angelo byl tak věrný v málu, které jsem mu dal, že jsem mu přidal další tři díly své lásky. Všechny je využil na to, aby přestal krást. Skoro hladověl, ale odmítl si vzít cokoli, co by mu nepatřilo. Jídlo si kupoval za to, co dal dohromady sběrem láhví a občasnou prací na něčí zahradě. Neslyšel, ale naučil se číst, a tak jsem mu poslal traktát s evangeliem. Když ho četl, Duch mu otevřel oči
a on mi vydal svůj život. Znovu jsem mu zdvojnásobil díl své lásky a on ho věrně celý využil. Chtěl o mně říkat druhým, ale neuměl mluvit. Přestože žil v takové chudobě,
začal dávat přes polovinu všeho, co měl, na evangelizační traktáty, aby je mohl rozdávat na ulicích.

„Kolik lidí k tobě přivedl?” zeptal jsem se. Říkal jsem si, že musel přivést zástupy, když teď seděl mezi králi. Jednoho umírajícího alkoholika,” odpověděl Pán. Jeho to potom povzbudilo natolik, že by na tom rohu byl stál mnoho dalších let, jenom aby přivedl k pokání další duši. „Ale co udělal, že se stal králem?” ptal jsem se.

Byl věrný v tom, co mu bylo dáno, překonal vše, dokud nebyl jako já a nezemřel jako mučedník. ” „Co překonal a jak byl umučen?” Překonal svět mou láskou. Velmi málo lidí překonalo tolik s takovým málem.

Mnoho mých dětí bydlí v domovech, které by jim před pouhými sty lety pro jejich pohodlí záviděli králové, ale ony si jich neváží, zatímco Angelo si za chladné noci tak vážil kartonové krabice, že ji proměnil ve slavnou svatyni mé přítomnosti. Začal milovat vše a každého. Z jediného jablka se radoval více, než někteří z velké hostiny. Ve všem, co jsem mu dal, byl věrný, přestože to nebylo mnoho v porovnání s tím, co jsem dal jiným.

Nesmíš soudit podle zdání. Měl toho mým lidem mnoho co dát, avšak oni se k němu nechtěli přiblížit. Ve víře rostl tím, že si koupil Bibli a několik knih, které četl znovu a znovu. Zkoušel chodit do různých sborů, ale nenašel žádný, kde by ho přijali. Kdyby ho byli přijali, byli by přijali mě. On byl mým klepáním na jejich dveře.

„Jak zemřel?” zeptal jsem se. Umrzl, když se pokoušel udržet na živu jednoho starého pijana, který zemřel podchlazením. Přesto jsem nerozuměl tomu, jak to z něho dělalo mučedníka. Myslel jsem, že to je pojem označující ty, kteří zemřou, protože nechtějí slevit ze svého svědectví.

„Angelo byl mučedníkem každý den, který žil. Pro sebe dělal jenom tolik, aby se udržel na živu a svůj život s radostí obětoval na záchranu přítele v nouzi. Jak už Pavel psal Korintským; i když vydáš své tělo k upálení, ale nebudeš mít lásku, nic to neznamená. Ale když sám sebe vydáš s láskou, znamená to mnoho. Angelo umíral každého dne, neboť nežil sám pro sebe, nýbrž pro ostatní. Když byl na zemi, stále se považoval za nejmenšího, zatímco ve skutečnosti byl jeden z největších.

Mnoho těch, kdo se považují za největší a za něž je považuji i jiní, tady skončí jako nejmenší. Angelo nezemřel za pravdu ani pro své svědectví, ale vskutku zemřel za mě. Moudrost je vidět mě mýma očima a nesoudit podle zdáni.

Tolik citace z knihy. Pán Ježíš přišel na svět i s tím, aby nám dal svého ducha. Jedině, když budeme chtít vidět svět jeho očima a budeme o tu milost prosit, bude nám dávat svého ducha moudrosti.