Obnova – slavení Eucharistie

1. část – úcta ke Kristu přítomnému v Eucharistii

Jak jsem v neděli uvedl, rád bych během doby postní nabídl obnovu toho, jak chápeme a prožíváme mši svatou, neboli slavení Eucharistie. To je pak úzce propojeno s tím, s jakou úctou přistupujeme k Pánu Ježíši, který je zvláštním způsobem přítomný v této svátosti. V té souvislosti se mi hned vybaví nedávná aféra s odvoláním P. Marka Váchy kvůli mši svaté, kterou odvysílala TV Noe pod názvem Hospodin v hospodě. Odvolání tohoto kněze z pražské studentské farnosti bylo zdůvodněno porušením liturgických předpisů.

Zajímavé bylo hlavně to, jaké protichůdné reakce to u věřících vyvolalo. Já osobně jsem se setkal více s reakcemi těch, kteří byli na straně otce Marka. Mnozí si pořad vyhledali na Youtube a velmi se jim zamlouvalo, jakým způsobem je možné přinášet Krista a jeho evangelium i do jiného prostředí, než je kostel. Na celém průběhu neviděli nic pohoršujícího, spíše naopak a nechápali, v čem je problém. Na opačném spektru reakcí byla menší, ale rovněž citelná část věřících, kteří v tom viděli naprosté zneuctění svátosti Eucharistie.

Tady se tedy jasně ukázalo, jak rozdílný může přístup věřících ke mši svaté být. Mě osobně z toho vyplynulo, že nebude na škodu, když se právě v době postní zaměříme na to, co pro nás mše svatá znamená a jaké místo v tom má úcta ke Kristu přítomnému ve Svátosti oltářní.

Z evangelia dobře víme, že Pán Ježíš se nevyhýbal žádným lidem a klidně stoloval s těmi, kterými mnozí jiní pohrdali. Takže si někteří lidé řeknou, proč by mše svaté nemohla být i v hospodě. Na druhou stranu ale víme, že jakmile lidé uvěřili v Ježíše jako Božího syna, začali k němu také přistupovat s náležitou úctou. Když se první generace křesťanů začala setkávat při slavení Eucharistie, brzy se začalo dbát na to, aby při památce poslední večeře Páně byly odstraněny různé nešvary, jakmile se začaly objevovat. Už v nejstarších dobách se rozvinula praxe, že na mši svatou měli přístup jen pokřtění věřící.

Někdo by v tom mohl vidět jakési zamezování přístupu ostatních ke Kristu. Jenže mše svaté není určena k evangelizaci, k tomu aby to byl prostor, který má nevěřící lidi oslovit a přivést k Bohu. To, co se děje při mši svaté, je nejhlubší tajemství, které má umožnit propojení s Kristem těm lidem, kteří už zatoužili po životě s ním. Duchovní užitek ze slavení Eucharistie mohou získat jen takoví věřící, kteří už poznali a přijali za své poselství evangelia.

Proto se také církev od nestarších dob zaměřovala na to, jak slavení eucharistie propojit s co největší úctou k Bohu. Tím pádem je dobré rozlišovat, při jaké příležitosti je vhodné mši svatou sloužit a kdy je při nějakém shromáždění vhodné použít jinou formu s evangelizačním nebo duchovním obsahem. V tom směru se asi církev rovněž dopustila chyby, když to nejvzácnější, co má, slavení Eucharistie, nabízela při nějakých významných společenských událostech, aniž by to tam mělo své místo.

Při slavení Eucharistie na sebe necháváme působit sílu toho nejdůležitějšího Božího skutku v dějinách. Někteří světci a mystici mluví o tom, že kdybychom byli schopni domyslet, jak mimořádného daru se nám v pokrmu Těla Páně dostává, nevycházeli bychom z údivu a nepřestávali bychom děkovat. Proto význam Svátosti oltářní vystihuje slovo Eucharistie neboli díkůvzdání. Takto totiž dostáváme přístup k tomu nejdůležitějšímu, za co máme být Bohu vděční. Když se slouží mše svatá, říkáme, že slavíme Eucharistii, protože je to slavnost díků za velký dar Ježíšovy oběti.

Z toho všeho, co jsme si řekli, vyplývá jako samozřejmost veliká úcta vůči té zvláštní a tajemné přítomnosti Krista v podobě chleba a vína. Ježíš je jistě přítomen všude tam, kde se církev modlí, kde se hlásá Boží slovo, ale naprosto jedinečným způsobem je v církvi přítomný v Eucharistii. Je to velké tajemství, které je možné vnímat jen skrze vyzrálejší víru. Je tedy jasné, že kde taková víra schází, tam nelze počítat s odpovídající úctou k Eucharistii. V takovém prostředí je na místě hlásat evangelium, svědčit o Kristu a modlit se. Ovšem to, co máme nejvzácnější, to si máme uchovat pro takové chvíle a v takovém prostředí, kde to splní svůj účel. Teprve odpovídající víra a úcta umožní, aby se posvěcující síla eucharistické oběti mohla uplatnit ve prospěch naší duše.

otec Josef