Boží logika

Evangelium: Jan 8,1-11

Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“

Zamyšlení:

Ačkoliv je ještě brzy ráno, lid se už hrne k Ježíši. Co je tak brzy ráno nutí vstát z postele, překonat určitou cestu a jít za Ježíšem? I když to možná někteří neumí pojmenovat, něco je k němu táhne. Usedl a učil je. A tu dovedou ženu, přistiženou při cizoložství. Už ve Starém zákoně to byl velký hřích. A lidé čekají, co se stane, možná senzaci. Tato senzace je však jiného rázu. Ježíš neudělá nic. Pokračuje v učení a možná jeho jednání zasáhne lidi víc, než to co řekne. Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ …A lidé odcházejí bez senzace. Když totiž poznám pravdu o sobě, nedokážu zvednout a hodit na někoho kámen. Odcházejí, protože v pokoře musí přiznat, že ani oni nejsou dokonalí, ani lepší, i když třeba nespáchali cizoložství. Neznáme osud ženy, nevíme kdo to je, a neví to ani Ježíš. A přesto ji nesoudí. Neříká, že to co udělala je dobré, ani s tím nesouhlasí. Ale dává pochopení. Vrací důstojnost, namísto kamenů, jí nabízí otevřenou náruč. Náruč, která se neptá, proč to udělala, jestli to už neudělá nikdy znovu. Co nabízí, je láska, skutečná láska. A loučí se s ní se slovy Jdi a už nehřeš. No konečně, jí řekl něco rozumného, řekli by farizeové. On jí však neříká, když tě znovu uvidím hřešit, tak si mě nepřej. Miluje ji a přijímá a slova, která jí říká, jí říká z lásky. Ví, že hřích ji dělá jen nešťastnou a nepřináší do jejího života nic dobrého, proto jí to říká. Neboť chce její dobro.

A co já? Dokážu se to naučit od Ježíše? Jak jinak by to vypadalo, kdybychom namísto odsuzování nabídli lásku. Jak jiné by to bylo, kdybych namísto souzení spolužáka, kterého nemá nikdo rád, se zamyslel nad tím, proč je takový protivný, jestli mu náhodou něco nechybí. Jaké jiné by to bylo, kdybych namísto souzení matky, jejíž dítě tak velmi pláče na celý autobus, raději se nabídl, že jí pomůžu při vystupování s kočárkem.

Plug and Pray:

Ježíši, díky ti za to, že mě nesoudíš a přijímáš mě takového, jaký jsem. Prosím, nauč mě dívat se více na lidi tvýma očima, více je milovat a přijímat jako soudit. Chci být více jako Ty.  Amen.

V akci:

Pokud se mi dnes stane situace, že mi o někom napadne něco špatného, ​​začnu ho posuzovat, zastavím tyto myšlenky a místo toho se zamyslím, proč jedná tak jak jedná a co mohu udělat, abych mu pomohl.

Bonus:

ZRCADLO

Na malebném, výstředním, hlučném bazaru v jednom orientálním městě objevila bohatá americká turistka zvláštní zrcátko ve vzácném stříbrném rámu.

Cena však byla příliš vysoká, přehnaně vysoká. Během dlouhého smlouvání vychytralý majitel zákaznici tajnůstkářsky prozradil, že toto zrcadlo má kouzelnou moc.

Stačí se do něj podívat a ukazováčkem pravé ruky se jemně dotknout povrchu skla. Tehdy se prý spolu s tváří v zrcadle objeví nápis srozumitelný v každé řeči, který odhalí nejhlubší pravdu o zobrazené osobě.

Byla to jedinečná příležitost, překvapivé štěstí! To si přece nikdo nedá ujít! Vlastnit zrcadlo, „které říká pravdu o všem a o každém“! Výjimečný obchod!

Američanka neodolala pokušení a ihned to vyzkoušela. Podívala se do zrcadla. Zrcadlo ji dokonale zobrazilo, a když se ho dotkla ukazováčkem, spatřila v jeho spodní části zářivý nápis v bezchybné angličtině: „Bohatá paní z Texasu s plnou peněženkou.“

Hned bez debaty zaplatila a spěchala zrcadlo schovat do bezpečí. Důkladně ho zabalila, zajistila a pojistila a leteckou poštou poslala do Texasu.

Přirozeně, bohatá dědička si byla jistá, že díky zázračnému zrcadlu přitáhne pozornost důležitých lidí ze svého města.

Zrcadlo se však pro ni stalo příčinou nekonečného trápení.

Ukázala ho svým přítelkyním. Nejprve se jim zdálo, že je to zábavná hračka. Při pohledu do něj se pošetile smály, ale slova v zrcadle byla neúprosná. „Prádlo, které má na sobě, ukradla v supermarketu,“ ukázalo o první. „Je o jedenáct let starší, než tvrdí,“ o druhé. „Je plná závisti a všechny vás pomlouvá,“ o třetí.

Zaražené přítelkyně se rychle poroučely. Později se do zrcadla téměř nezúčastněně podíval i manžel této miliardářky a verdikt zněl: „Podvádí manželku.“ Spustila se strašná hádka a následovaly telefonáty právníkem.

Zprávy se samozřejmě šířily dál. Zanedlouho už nikdo nechodil do bohatého domu.

Zázračný suvenýr vytvořil kolem majitelky prázdno. Zklamaná a zkroušená, jednoduchá a bohatá Texasanka jednoho dne ze zlosti kouzelné zrcadlo rozbila.

Když se rozpadávalo na kousky, objevily se na střepech velká písmena, jakoby jeho závěť: „I ty, hloupá Texasanko, i ty máš strach z pravdy?!